Mark Solonin
1958
ruská
not rated
My rating
Mark Semjonovič Solonin (*29. května 1958) je ruský letecký konstruktér a spisovatel, který od roku 2016 žije v Estonsku.
Narodil se v Kujbyševu (dnes Samara) a v roce 1975 s vyznamenáním dokončil gymnázium. Následně studoval na fakultě konstrukce letadel Kujbyševského leteckého institutu, kde v roce 1981 úspěšně obhájil diplomovou práci. Poté šest let pracoval jako konstruktér v jednom z kujbyševských leteckých podniků.
Od května 1988 do srpna 1991 se aktivně zapojoval do politického života Samary a podílel se na založení prvních občansko-politických klubů a nezávislých médií. V letech 1992–2000 se po neúspěchu demokratických snah věnoval soukromému podnikání, aby zajistil obživu pro svou rodinu – dceru a syna.
První texty o druhé světové válce psal v samizdatu v letech 1983–85 a od roku 1988 začaly vycházet jeho publikace v samarských místních novinách. Od konce 90. let až do podzimu 2013 se věnoval vědecko-historickému výzkumu, při kterém strávil mnoho měsíců v archivech v Moskvě, Podolsku a Freiburgu. Napsal a vydal desítky článků a sedm knih, které vyšly v Rusku, na Ukrajině, v Estonsku, Litvě, Polsku, České republice, Rumunsku, Bulharsku a Německu.
V letech 2014–2016 publikoval publicistické články o ruské agresi proti Ukrajině na webech Echa Moskvy, Rádia Svobodná Evropa a v Novoj gazetě.
Od března 2016 žije a pracuje v Estonsku, kde je spolumajitelem a hlavním konstruktérem firmy Pyroheat OU.
Jako nezávislý historik se setkává s odmítnutím a zesměšňováním ze strany zavedených vojenských historiků. Odmítá zažité propagandistické stereotypy a snaží se nabídnout realističtější pohled na sovětské válečné přípravy v roce 1941 a jejich následný kolaps po 22. červnu 1941.
Narodil se v Kujbyševu (dnes Samara) a v roce 1975 s vyznamenáním dokončil gymnázium. Následně studoval na fakultě konstrukce letadel Kujbyševského leteckého institutu, kde v roce 1981 úspěšně obhájil diplomovou práci. Poté šest let pracoval jako konstruktér v jednom z kujbyševských leteckých podniků.
Od května 1988 do srpna 1991 se aktivně zapojoval do politického života Samary a podílel se na založení prvních občansko-politických klubů a nezávislých médií. V letech 1992–2000 se po neúspěchu demokratických snah věnoval soukromému podnikání, aby zajistil obživu pro svou rodinu – dceru a syna.
První texty o druhé světové válce psal v samizdatu v letech 1983–85 a od roku 1988 začaly vycházet jeho publikace v samarských místních novinách. Od konce 90. let až do podzimu 2013 se věnoval vědecko-historickému výzkumu, při kterém strávil mnoho měsíců v archivech v Moskvě, Podolsku a Freiburgu. Napsal a vydal desítky článků a sedm knih, které vyšly v Rusku, na Ukrajině, v Estonsku, Litvě, Polsku, České republice, Rumunsku, Bulharsku a Německu.
V letech 2014–2016 publikoval publicistické články o ruské agresi proti Ukrajině na webech Echa Moskvy, Rádia Svobodná Evropa a v Novoj gazetě.
Od března 2016 žije a pracuje v Estonsku, kde je spolumajitelem a hlavním konstruktérem firmy Pyroheat OU.
Jako nezávislý historik se setkává s odmítnutím a zesměšňováním ze strany zavedených vojenských historiků. Odmítá zažité propagandistické stereotypy a snaží se nabídnout realističtější pohled na sovětské válečné přípravy v roce 1941 a jejich následný kolaps po 22. červnu 1941.
Source: http://www.solonin.org/biography