Jan Sokol
1936 - 2021
česká
not rated
My rating
Jan Sokol (18. dubna 1936 Praha – 16. února 2021) byl český filosof, překladatel, vysokoškolský pedagog a publicista. V letech 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění, v roce 1998 byl ministrem školství ve vládě Josefa Tošovského a v roce 2003 kandidoval na prezidenta České republiky, kde těsně prohrál s Václavem Klausem.
Patřil k významným českým křesťanským intelektuálům, jeho zájem se soustředil především na filosofickou antropologii, dějiny náboženství a antropologii institucí. Přednášel na mnoha českých i zahraničních univerzitách, zejména v oblasti evropských a filosofických témat. V letech 2000–2007 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Před svou akademickou kariérou se vyučil zlatníkem a pracoval jako zlatník a mechanik. V roce 1958 maturoval dálkově a od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor a později vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů, kde publikoval knihy a články o počítačích. Měl zájem o různé technické obory a také o botaniku.
V roce 1961 se oženil s Františkou, rozenou Patočkovou, a mají tři děti. Jeho otec byl architekt Jan Sokol a dědeček astronom František Nušl. Jeho bratrem je výtvarník a ilustrátor Václav Sokol.
Od roku 1990 byl členem redakční rady časopisu Přítomnost (později Nová Přítomnost). Od roku 1991 přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK, v roce 1997 byl jmenován docentem a v roce 2000 profesorem. V zimním semestru 2008/9 přednášel etiku a lidská práva na Harvardově univerzitě v USA.
K filozofii se dostal přes studium biblistiky, díla Nietzscheho a setkání s Janem Patočkou. Ve své práci vycházel z fenomenologické tradice a personalismu. Zabýval se filozofickou antropologií, dějinami idejí a tématy přirozeného světa, přičemž se snažil o srozumitelnost i pro neodborníky. Proto se věnoval vztahům mezi filozofií a náboženstvím, vědou a politikou. Po roce 1990 se zabýval antropologickými a společenskými podmínkami demokracie, evropskými dějinami a integrací.
Jan Sokol byl jedním z prvních signatářů Charty 77.
Po sametové revoluci byl v letech 1990–1992 poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, kde působil jako místopředseda, předseda poslaneckého klubu OF a vedoucí parlamentní delegace v Evropském parlamentu. Po rozpadu OF přešel do Občanského hnutí, později do SD-LSNS, kterou nakonec opustil a přiklonil se ke KDU-ČSL. V roce 1992 ho ČSSD nominovala v 5. kole voleb prezidenta ČSFR, ale kandidatury se vzdal.
Na podzim 1996 kandidoval do Senátu za KDU-ČSL, ale neuspěl. V roce 1997 byl jmenován poradcem ministra školství Ivana Pilipa a v lednu až červenci 1998 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského. Následně zůstal poradcem ministra Eduarda Zemana.
V roce 2003 byl koaličním kandidátem ve volbě prezidenta České republiky, kde v posledním kole prohrál s Václavem Klausem.
Patřil k významným českým křesťanským intelektuálům, jeho zájem se soustředil především na filosofickou antropologii, dějiny náboženství a antropologii institucí. Přednášel na mnoha českých i zahraničních univerzitách, zejména v oblasti evropských a filosofických témat. V letech 2000–2007 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Před svou akademickou kariérou se vyučil zlatníkem a pracoval jako zlatník a mechanik. V roce 1958 maturoval dálkově a od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor a později vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů, kde publikoval knihy a články o počítačích. Měl zájem o různé technické obory a také o botaniku.
V roce 1961 se oženil s Františkou, rozenou Patočkovou, a mají tři děti. Jeho otec byl architekt Jan Sokol a dědeček astronom František Nušl. Jeho bratrem je výtvarník a ilustrátor Václav Sokol.
Od roku 1990 byl členem redakční rady časopisu Přítomnost (později Nová Přítomnost). Od roku 1991 přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK, v roce 1997 byl jmenován docentem a v roce 2000 profesorem. V zimním semestru 2008/9 přednášel etiku a lidská práva na Harvardově univerzitě v USA.
K filozofii se dostal přes studium biblistiky, díla Nietzscheho a setkání s Janem Patočkou. Ve své práci vycházel z fenomenologické tradice a personalismu. Zabýval se filozofickou antropologií, dějinami idejí a tématy přirozeného světa, přičemž se snažil o srozumitelnost i pro neodborníky. Proto se věnoval vztahům mezi filozofií a náboženstvím, vědou a politikou. Po roce 1990 se zabýval antropologickými a společenskými podmínkami demokracie, evropskými dějinami a integrací.
Jan Sokol byl jedním z prvních signatářů Charty 77.
Po sametové revoluci byl v letech 1990–1992 poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, kde působil jako místopředseda, předseda poslaneckého klubu OF a vedoucí parlamentní delegace v Evropském parlamentu. Po rozpadu OF přešel do Občanského hnutí, později do SD-LSNS, kterou nakonec opustil a přiklonil se ke KDU-ČSL. V roce 1992 ho ČSSD nominovala v 5. kole voleb prezidenta ČSFR, ale kandidatury se vzdal.
Na podzim 1996 kandidoval do Senátu za KDU-ČSL, ale neuspěl. V roce 1997 byl jmenován poradcem ministra školství Ivana Pilipa a v lednu až červenci 1998 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského. Následně zůstal poradcem ministra Eduarda Zemana.
V roce 2003 byl koaličním kandidátem ve volbě prezidenta České republiky, kde v posledním kole prohrál s Václavem Klausem.
Source: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sokol