Karel Šiktanc
1928 - 2021
česká
not rated
My rating
Karel Šiktanc (10. července 1928 – 26. prosince 2021) byl český básník, překladatel, autor reportáží a pohádek. Jeho synem je básník Petr Halmay a vnukem divadelní režisér David Šiktanc.
Narodil se do rodiny truhláře a dělníka z kladenských oceláren. Vystudoval Amerlingův učitelský ústav v Praze a pokračoval v pedagogických studiích na pražské fakultě, které však nedokončil.
V roce 1950 krátce pracoval v redakci deníku Mladá fronta a poté přešel do Československého rozhlasu. V letech 1955 až 1959 byl členem redakční rady časopisu Květen a podílel se na činnosti literární skupiny, která se zaměřovala na tzv. poezii všedního dne. Od roku 1960 působil v nakladatelství Mladá fronta, nejprve jako vedoucí redaktor a později jako šéfredaktor.
Po roce 1970 musel nakladatelství opustit a stal se autorem publikujícím pouze v samizdatu a exilových nakladatelstvích. Jeho jméno zmizelo z literárních slovníků a knihy byly vyřazeny z knihoven. Většina nákladu sbírky Mariášky byla zničena. V 70. a 80. letech mu byla oficiálně zakázána publikační činnost. Pohádky pro televizi podepisovala Milena Medová, rozhlasové pohádky Eva Králová a cestopisy pro rozhlasový pořad Vesmír Zdeněk Frýbort. V 80. letech publikoval pod cizími jmény, například Vladimíra Pistoria, Jiřího Šebánka či Vladimíra Remeše. Libreto opery Mistr Jeroným musel podepsat Ivo Jirásek a opera byla za minulého režimu uvedena devětkrát.
Po roce 1989 krátce působil jako předseda Obce spisovatelů a do roku 1992 byl členem její rady. V letech 1993–1995 vedl v nakladatelství Český spisovatel edici České básně. Od roku 1995 byl v důchodu.
V roce 1989 získal Cenu Jaroslava Seiferta za sbírku Srdce svého nejez a v roce 2000 Cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat z roku 1999 obdržel Státní cenu za literaturu. Sbírka Zimoviště získala v roce 2004 cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání byla v roce 1999 vyhlášena knihou roku v anketě Lidových novin.
Narodil se do rodiny truhláře a dělníka z kladenských oceláren. Vystudoval Amerlingův učitelský ústav v Praze a pokračoval v pedagogických studiích na pražské fakultě, které však nedokončil.
V roce 1950 krátce pracoval v redakci deníku Mladá fronta a poté přešel do Československého rozhlasu. V letech 1955 až 1959 byl členem redakční rady časopisu Květen a podílel se na činnosti literární skupiny, která se zaměřovala na tzv. poezii všedního dne. Od roku 1960 působil v nakladatelství Mladá fronta, nejprve jako vedoucí redaktor a později jako šéfredaktor.
Po roce 1970 musel nakladatelství opustit a stal se autorem publikujícím pouze v samizdatu a exilových nakladatelstvích. Jeho jméno zmizelo z literárních slovníků a knihy byly vyřazeny z knihoven. Většina nákladu sbírky Mariášky byla zničena. V 70. a 80. letech mu byla oficiálně zakázána publikační činnost. Pohádky pro televizi podepisovala Milena Medová, rozhlasové pohádky Eva Králová a cestopisy pro rozhlasový pořad Vesmír Zdeněk Frýbort. V 80. letech publikoval pod cizími jmény, například Vladimíra Pistoria, Jiřího Šebánka či Vladimíra Remeše. Libreto opery Mistr Jeroným musel podepsat Ivo Jirásek a opera byla za minulého režimu uvedena devětkrát.
Po roce 1989 krátce působil jako předseda Obce spisovatelů a do roku 1992 byl členem její rady. V letech 1993–1995 vedl v nakladatelství Český spisovatel edici České básně. Od roku 1995 byl v důchodu.
V roce 1989 získal Cenu Jaroslava Seiferta za sbírku Srdce svého nejez a v roce 2000 Cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat z roku 1999 obdržel Státní cenu za literaturu. Sbírka Zimoviště získala v roce 2004 cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání byla v roce 1999 vyhlášena knihou roku v anketě Lidových novin.
Source: spisovatele.cz