George Bernard Shaw
1856 - 1950
irská
not rated
My rating
George Bernard Shaw (26. července 1856 – 2. listopadu 1950) pocházel z chudé irské protestantské rodiny. Po obchodních neúspěších otce, který se uchyloval k alkoholu, se musel od patnácti let živit sám. V roce 1873 jeho matka opustila otce a přestěhovala se do Londýna, kde učila zpěv. Shaw k ní o tři roky později přicestoval. V té době psal články o hudbě do časopisu *The Hornet* a vzdělával se samostudiem v knihovně Britského muzea. Podporoval norského dramatika Henrika Ibsena a od roku 1879 se účastnil setkání různých filozofických a politických spolků.
Přednášky amerického ekonoma Henryho George ho přivedly k reformnímu socialismu a v roce 1884 založil spolu se S. J. Webbem Fabiánskou společnost. Ta propagovala socialistické myšlenky, ale odmítala násilí, zejména marxovskou představu revoluce, a usilovala o postupnou proměnu kapitalismu skrze reformy a parlamentní cestou.
Shaw se v té době prosadil jako kritik umění, hudby a později i literatury a divadla. Psal pro londýnské *The World* a irské *The Star*, divadelní kritiky pak pro *Saturday Revue*. V roce 1898 se oženil, ale neměl děti.
Neúspěšně se pokoušel o politickou kariéru; jeho socialistické projevy před volbami v roce 1904 odradily většinu voličů. Následně navštívil Sovětský svaz (1931), Jižní Afriku (1932) a USA (1933), kde však jeho přednášky o znárodnění amerického průmyslu nebyly přijaty příznivě.
Jeho první romány z let 1879–1883 neměly velký úspěch, přesto se vyznačovaly odvážnou kritikou a satirou. Jejich hrdinové, často mladí rebelové, šokovali měšťáky svou věcností a neúctou ke společenským zvyklostem a hodnotám.
Literární uplatnění našel Shaw až v dramatické tvorbě, kde uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. Debutoval v roce 1892 hrou *Domy pana Sartoria*, po níž následovala řada vtipných a satirických dramat s aktuálními (např. *Živnost paní Warrenové*, *Candida*), historickými (např. *Pekelník*, *Caesar a Kleopatra*, *Svatá Jana*) tématy, nebo s ironickým pohledem na ženskou emancipaci a viktoriánské třídní rozdíly (např. *Pygmalion*).
Shaw psal hry v duchu tzv. sociálně diskuzní komedie, které na scéně oživovaly dramatickou debatu a osvětlovaly ústřední myšlenku hry z různých úhlů pohledu. Jeho důkladné předmluvy k tištěným verzím her, vlastně eseje o hlavních myšlenkách, obsahovaly ostrou kritiku viktoriánské morálky a sociálního útlaku. Celým svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti a jejích palčivých sociálních problémů.
V roce 1925 obdržel George Bernard Shaw Nobelovu cenu za literaturu. Po smrti manželky v roce 1943 začal ztrácet zájem o život, zpomalil pracovní tempo a v roce 1950 zemřel ve své venkovské vile ve střední Anglii, kde žil od roku 1906.
Přednášky amerického ekonoma Henryho George ho přivedly k reformnímu socialismu a v roce 1884 založil spolu se S. J. Webbem Fabiánskou společnost. Ta propagovala socialistické myšlenky, ale odmítala násilí, zejména marxovskou představu revoluce, a usilovala o postupnou proměnu kapitalismu skrze reformy a parlamentní cestou.
Shaw se v té době prosadil jako kritik umění, hudby a později i literatury a divadla. Psal pro londýnské *The World* a irské *The Star*, divadelní kritiky pak pro *Saturday Revue*. V roce 1898 se oženil, ale neměl děti.
Neúspěšně se pokoušel o politickou kariéru; jeho socialistické projevy před volbami v roce 1904 odradily většinu voličů. Následně navštívil Sovětský svaz (1931), Jižní Afriku (1932) a USA (1933), kde však jeho přednášky o znárodnění amerického průmyslu nebyly přijaty příznivě.
Jeho první romány z let 1879–1883 neměly velký úspěch, přesto se vyznačovaly odvážnou kritikou a satirou. Jejich hrdinové, často mladí rebelové, šokovali měšťáky svou věcností a neúctou ke společenským zvyklostem a hodnotám.
Literární uplatnění našel Shaw až v dramatické tvorbě, kde uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. Debutoval v roce 1892 hrou *Domy pana Sartoria*, po níž následovala řada vtipných a satirických dramat s aktuálními (např. *Živnost paní Warrenové*, *Candida*), historickými (např. *Pekelník*, *Caesar a Kleopatra*, *Svatá Jana*) tématy, nebo s ironickým pohledem na ženskou emancipaci a viktoriánské třídní rozdíly (např. *Pygmalion*).
Shaw psal hry v duchu tzv. sociálně diskuzní komedie, které na scéně oživovaly dramatickou debatu a osvětlovaly ústřední myšlenku hry z různých úhlů pohledu. Jeho důkladné předmluvy k tištěným verzím her, vlastně eseje o hlavních myšlenkách, obsahovaly ostrou kritiku viktoriánské morálky a sociálního útlaku. Celým svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti a jejích palčivých sociálních problémů.
V roce 1925 obdržel George Bernard Shaw Nobelovu cenu za literaturu. Po smrti manželky v roce 1943 začal ztrácet zájem o život, zpomalil pracovní tempo a v roce 1950 zemřel ve své venkovské vile ve střední Anglii, kde žil od roku 1906.
Source: ld.johanesville.net