Romain Rolland
1866 - 1944
francouzská
not rated
My rating
Romain Rolland, francouzský spisovatel, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, získal v roce 1915 Nobelovu cenu za literaturu.
Narodil se 29. ledna 1866 v Clamecy v Burgundsku v rodině notáře. Díky mimořádnému nadání se jeho rodina v roce 1880 přestěhovala do Paříže, aby mu zajistila nejlepší vzdělání. Rolland studoval historii na École Normale Supérieure (1886–1889) a poté dva roky v Římě, kde také začal psát. V letech 1893–1912 působil jako profesor dějin umění na École Normale a přednášel hudební historii na Sorbonně, zároveň psal hudební kritiky a monografie. Od roku 1912 se plně věnoval umělecké tvorbě.
V roce 1904 zahájil práci na svém klíčovém díle, románu Jan Kryštof, který vyšel v roce 1914 a za něj obdržel Nobelovu cenu „… jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“. Většinu finanční odměny věnoval na pomoc obětem první světové války. Svůj humanistický a pacifistický postoj projevoval prací v Červeném kříži a psaním esejí o politice, filozofii, divadle a hudbě, čímž se stal významnou osobností evropské kultury.
Po dokončení Jana Kryštofa toužil po méně rozsáhlém díle, což vedlo k napsání románu Colas Breugnon (1919), známého v českém překladu jako Dobrý člověk ještě žije. Tento román, odehrávající se v Burgundsku, je jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. V té době napsal také novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).
V letech 1922–1933 pracoval na rozsáhlém románu Okouzlená duše. Během okupace Francie nacistickým Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, a to i přes jeho sympatie k Sovětskému svazu, kritiku fašismu a Mnichovské dohody. Po uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v roce 1939 se kriticky postavil i ke Stalinovi.
Rolland je autorem řady životopisů významných osobností (Beethoven, Michelangelo, Tolstoj) a divadelních her pro lidové divadlo, které mělo šířit hluboké mravní ideály.
Zemřel 30. prosince 1944 v Burgundsku, ve Vézelay poblíž svého rodiště.
Byl vegetarián, přátelil se s Gándhím, o kterém napsal knihu, a zajímal se o indickou filozofii, zejména védantu.
Narodil se 29. ledna 1866 v Clamecy v Burgundsku v rodině notáře. Díky mimořádnému nadání se jeho rodina v roce 1880 přestěhovala do Paříže, aby mu zajistila nejlepší vzdělání. Rolland studoval historii na École Normale Supérieure (1886–1889) a poté dva roky v Římě, kde také začal psát. V letech 1893–1912 působil jako profesor dějin umění na École Normale a přednášel hudební historii na Sorbonně, zároveň psal hudební kritiky a monografie. Od roku 1912 se plně věnoval umělecké tvorbě.
V roce 1904 zahájil práci na svém klíčovém díle, románu Jan Kryštof, který vyšel v roce 1914 a za něj obdržel Nobelovu cenu „… jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí“. Většinu finanční odměny věnoval na pomoc obětem první světové války. Svůj humanistický a pacifistický postoj projevoval prací v Červeném kříži a psaním esejí o politice, filozofii, divadle a hudbě, čímž se stal významnou osobností evropské kultury.
Po dokončení Jana Kryštofa toužil po méně rozsáhlém díle, což vedlo k napsání románu Colas Breugnon (1919), známého v českém překladu jako Dobrý člověk ještě žije. Tento román, odehrávající se v Burgundsku, je jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. V té době napsal také novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).
V letech 1922–1933 pracoval na rozsáhlém románu Okouzlená duše. Během okupace Francie nacistickým Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, a to i přes jeho sympatie k Sovětskému svazu, kritiku fašismu a Mnichovské dohody. Po uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v roce 1939 se kriticky postavil i ke Stalinovi.
Rolland je autorem řady životopisů významných osobností (Beethoven, Michelangelo, Tolstoj) a divadelních her pro lidové divadlo, které mělo šířit hluboké mravní ideály.
Zemřel 30. prosince 1944 v Burgundsku, ve Vézelay poblíž svého rodiště.
Byl vegetarián, přátelil se s Gándhím, o kterém napsal knihu, a zajímal se o indickou filozofii, zejména védantu.
Source: Wiki