Alexandr Sergejevič Puškin
1799 - 1837
ruská
not rated
My rating
Významný ruský básník, prozaik a dramatik, považovaný za zakladatele moderní ruské literatury. Pocházel z liberální šlechtické rodiny a sympatizoval s děkabristy, přesto se hlásil k umírněnému monarchismu.
Jeho bohatá tvorba navazuje na preromantické tradice, ale zároveň položila základy ruského literárního romantismu ve všech žánrech. V dramatice se inspiroval Shakespearovou tvorbou, zejména historickými tragédiemi (Boris Godunov). Mezi nejvýznamnější díla evropské romantické prózy patří Bělkinovy povídky, novela Kapitánská dcerka a povídka Piková dáma, které věrně zobrazují atmosféru různých společenských vrstev v Rusku. Vedle literární tvorby psal také kritiky a publicistické články a byl vydavatelem literárního časopisu Sovremennik.
Největšího uznání se mu dostalo za jeho poezii. Začínal jako preromantický lyrik, postupně se však přikláněl k byronovským tématům (Ruslan a Ludmila, Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni), které vyvrcholily románem ve verších Evžen Oněgin. V tomto díle poprvé v ruské literatuře představil tragikomického romantického hrdinu, ztělesnění tzv. zbytečného člověka a jeho moderních životních dilemat, včetně klasické zkoušky lásky a cti.
Později se zaměřil na romantickou interpretaci historických událostí v poémách Poltava a Měděný jezdec, které se staly uměleckým vyjádřením myšlenky kolektivní vůle národů. Psal také veršované pohádky a čerpal z lidové slovesnosti. Jeho díla inspirovala řadu hudebních skladatelů, například P. I. Čajkovského (opery Evžen Oněgin, Piková dáma) a M. P. Musorgského (opera Boris Godunov).
Jeho bohatá tvorba navazuje na preromantické tradice, ale zároveň položila základy ruského literárního romantismu ve všech žánrech. V dramatice se inspiroval Shakespearovou tvorbou, zejména historickými tragédiemi (Boris Godunov). Mezi nejvýznamnější díla evropské romantické prózy patří Bělkinovy povídky, novela Kapitánská dcerka a povídka Piková dáma, které věrně zobrazují atmosféru různých společenských vrstev v Rusku. Vedle literární tvorby psal také kritiky a publicistické články a byl vydavatelem literárního časopisu Sovremennik.
Největšího uznání se mu dostalo za jeho poezii. Začínal jako preromantický lyrik, postupně se však přikláněl k byronovským tématům (Ruslan a Ludmila, Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni), které vyvrcholily románem ve verších Evžen Oněgin. V tomto díle poprvé v ruské literatuře představil tragikomického romantického hrdinu, ztělesnění tzv. zbytečného člověka a jeho moderních životních dilemat, včetně klasické zkoušky lásky a cti.
Později se zaměřil na romantickou interpretaci historických událostí v poémách Poltava a Měděný jezdec, které se staly uměleckým vyjádřením myšlenky kolektivní vůle národů. Psal také veršované pohádky a čerpal z lidové slovesnosti. Jeho díla inspirovala řadu hudebních skladatelů, například P. I. Čajkovského (opery Evžen Oněgin, Piková dáma) a M. P. Musorgského (opera Boris Godunov).
Source: ld.johanesville.net