Ota Pavel
1930 - 1973
česká
not rated
My rating
Spisovatel a novinář Ota Pavel, vlastním jménem Ota Popper, se narodil 2. července 1930 v Praze v rodině obchodního cestujícího. Během války žil s rodiči a bratry na Kladensku, kde v roce 1943 začal pracovat jako horník. V mládí se věnoval fotbalu a hokeji. Po válce se vrátil do Prahy a studoval obchodní a jazykovou školu.
V letech 1949 až 1956 působil v Československém rozhlase jako sportovní redaktor, s výjimkou let 1951–1953, kdy odsloužil základní vojenskou službu. V roce 1956 pracoval v časopise Stadion a od roku 1957 v časopise Československý voják. Současně dokončil střední školu pro pracující, kde v roce 1960 složil maturitu. V roce 1962 doprovázel fotbalisty pražské Dukly na zájezd do Spojených států a navštívil i další země, například Sovětský svaz, Francii, Jugoslávii, Švýcarsko, Rakousko a Itálii.
V únoru 1964 u Pavla propukla vážná duševní choroba – maniodepresivní psychóza – a byl nucen léčit se v psychiatrických ústavech. Do zaměstnání a k literární tvorbě se vracel jen krátkodobě. V roce 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. I přes vážné zdravotní problémy Pavel až do konce života usilovně psal. Zemřel 31. března 1973 na srdeční selhání a je pohřben na Židovském hřbitově v Praze-Strašnicích.
Ota Pavel začal publikovat již v 50. letech, kdy v denním tisku uveřejňoval reportáže. Jeho prvním velkým úspěchem byla kniha *Dukla mezi mrakodrapy* (1964), která ho proslavila v žánru sportovní beletrie. Následovaly sbírky povídek a črt o československých sportovcích, například *Plná bedna šampaňského* (1967), *Pohár od Pánaboha* (1971) a *Syn celerového krále* (1972). Celou knihu věnoval příběhu Jiřého Raška (*Pohádka o Raškovi*, 1974).
Několik Pavlových děl z oblasti sportovní beletrie získalo novinářská a literární ocenění (například cenu Víta Nejedlého a Julia Fučíka). Některé byly dramatizovány pro rozhlas (*Omyl*), televizi (*Kladno hází*, *Alfréd Jindra*, *Pohár za první poločas*) a zfilmovány (*Poslední etapa*). Velkou pozornost vzbudila kniha *Smrt krásných srnců* (1971), příběhy ze života jeho otce, která byla také zfilmována. Po Pavlově smrti vyšla sbírka vzpomínek *Jak jsem potkal ryby* (1974), založená na autorových osobních zážitcích.
V letech 1949 až 1956 působil v Československém rozhlase jako sportovní redaktor, s výjimkou let 1951–1953, kdy odsloužil základní vojenskou službu. V roce 1956 pracoval v časopise Stadion a od roku 1957 v časopise Československý voják. Současně dokončil střední školu pro pracující, kde v roce 1960 složil maturitu. V roce 1962 doprovázel fotbalisty pražské Dukly na zájezd do Spojených států a navštívil i další země, například Sovětský svaz, Francii, Jugoslávii, Švýcarsko, Rakousko a Itálii.
V únoru 1964 u Pavla propukla vážná duševní choroba – maniodepresivní psychóza – a byl nucen léčit se v psychiatrických ústavech. Do zaměstnání a k literární tvorbě se vracel jen krátkodobě. V roce 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. I přes vážné zdravotní problémy Pavel až do konce života usilovně psal. Zemřel 31. března 1973 na srdeční selhání a je pohřben na Židovském hřbitově v Praze-Strašnicích.
Ota Pavel začal publikovat již v 50. letech, kdy v denním tisku uveřejňoval reportáže. Jeho prvním velkým úspěchem byla kniha *Dukla mezi mrakodrapy* (1964), která ho proslavila v žánru sportovní beletrie. Následovaly sbírky povídek a črt o československých sportovcích, například *Plná bedna šampaňského* (1967), *Pohár od Pánaboha* (1971) a *Syn celerového krále* (1972). Celou knihu věnoval příběhu Jiřého Raška (*Pohádka o Raškovi*, 1974).
Několik Pavlových děl z oblasti sportovní beletrie získalo novinářská a literární ocenění (například cenu Víta Nejedlého a Julia Fučíka). Některé byly dramatizovány pro rozhlas (*Omyl*), televizi (*Kladno hází*, *Alfréd Jindra*, *Pohár za první poločas*) a zfilmovány (*Poslední etapa*). Velkou pozornost vzbudila kniha *Smrt krásných srnců* (1971), příběhy ze života jeho otce, která byla také zfilmována. Po Pavlově smrti vyšla sbírka vzpomínek *Jak jsem potkal ryby* (1974), založená na autorových osobních zážitcích.
Source: ld.johanesville.net