Vilém Mrštík
1863 - 1912
česká
not rated
My rating
Vilém Mrštík (14. května 1863 – 2. března 1912) byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik. Spolu se svým bratrem Aloisem tvořili autorskou dvojici známou jako bratři Mrštíkové.
Narodil se jako druhý ze čtyř synů jihomoravského ševce a část dětství strávil v Ostrovačicích u Brna, kam se rodina přestěhovala. V Brně absolvoval gymnázium. V letech 1884–1890 žil v Praze s úmyslem studovat malířství, ale kvůli finančním potížím se tomuto záměru nevěnoval. Krátce studoval práva, ale brzy se plně věnoval literatuře.
Jeho práce se objevovaly v časopisech Rozhledy, Lumír, Zlatá Praha, Národní listy, Česká revue a Moravskoslezská revue. Navštěvoval Masarykův univerzitní ruský kroužek a spolupracoval s F. X. Šaldou, pro který psal literární a divadelní kritiky.
Kvůli tíživé finanční situaci se v roce 1892 přestěhoval k bratrovi Aloisovi do Divák, kde se scházeli čeští a moravští umělci. V roce 1904 se zde oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce, s níž napsal divadelní hru Anežka.
Od roku 1895 byl Vilém signatářem Manifestu České moderny. Překládal a propagoval ruský realismus, zejména díla Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, a věnoval se i francouzským realistům. V literární kritice obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, zvláště Émila Zoly a Guy de Maupassanta. Kromě knižní tvorby přispíval do časopisů Zora, Ruch, Česká revue a později i do Lumíru. Dlouhodobě se angažoval v kampani za záchranu pražských památek ohrožených asanací.
Vilém i Alois byli vášniví včelaři. Vilémův včelín měl až devadesát včelstev a byl autorem několika technických vylepšení. Maketa jeho vylepšeného úlu je vystavena v památníku Viléma Mrštíka v Helenčině údolí mezi Diváky a Boleradicemi.
Poslední léta prožil Vilém Mrštík v Divákách, kde byl jeho bratr Alois správcem obecné školy. Společně v letech 1907–1910 redigovali Moravsko-slezskou revui. Vilém se potýkal s psychickými i fyzickými problémy, prožíval zklamání z tvorby a cítil se nedoceněný, zejména v pražských literárních kruzích. Autobiografický román Zumři, na kterém si zakládal, psal s velkými obtížemi. Trápila ho představa vážné nemoci a bál se dlouhého umírání, měl pocit, že ho lidé v obci sledují. Tato stihomam prohloubila jeho dlouhodobou psychickou krizi. Záchvaty melancholie a těžké deprese se stávaly stále častějšími. V předjaří roku 1912, v těžkém duševním rozpoložení, si ve sklípku u včelína prořízl hrdlo a probodl srdce.
Narodil se jako druhý ze čtyř synů jihomoravského ševce a část dětství strávil v Ostrovačicích u Brna, kam se rodina přestěhovala. V Brně absolvoval gymnázium. V letech 1884–1890 žil v Praze s úmyslem studovat malířství, ale kvůli finančním potížím se tomuto záměru nevěnoval. Krátce studoval práva, ale brzy se plně věnoval literatuře.
Jeho práce se objevovaly v časopisech Rozhledy, Lumír, Zlatá Praha, Národní listy, Česká revue a Moravskoslezská revue. Navštěvoval Masarykův univerzitní ruský kroužek a spolupracoval s F. X. Šaldou, pro který psal literární a divadelní kritiky.
Kvůli tíživé finanční situaci se v roce 1892 přestěhoval k bratrovi Aloisovi do Divák, kde se scházeli čeští a moravští umělci. V roce 1904 se zde oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce, s níž napsal divadelní hru Anežka.
Od roku 1895 byl Vilém signatářem Manifestu České moderny. Překládal a propagoval ruský realismus, zejména díla Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, a věnoval se i francouzským realistům. V literární kritice obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, zvláště Émila Zoly a Guy de Maupassanta. Kromě knižní tvorby přispíval do časopisů Zora, Ruch, Česká revue a později i do Lumíru. Dlouhodobě se angažoval v kampani za záchranu pražských památek ohrožených asanací.
Vilém i Alois byli vášniví včelaři. Vilémův včelín měl až devadesát včelstev a byl autorem několika technických vylepšení. Maketa jeho vylepšeného úlu je vystavena v památníku Viléma Mrštíka v Helenčině údolí mezi Diváky a Boleradicemi.
Poslední léta prožil Vilém Mrštík v Divákách, kde byl jeho bratr Alois správcem obecné školy. Společně v letech 1907–1910 redigovali Moravsko-slezskou revui. Vilém se potýkal s psychickými i fyzickými problémy, prožíval zklamání z tvorby a cítil se nedoceněný, zejména v pražských literárních kruzích. Autobiografický román Zumři, na kterém si zakládal, psal s velkými obtížemi. Trápila ho představa vážné nemoci a bál se dlouhého umírání, měl pocit, že ho lidé v obci sledují. Tato stihomam prohloubila jeho dlouhodobou psychickou krizi. Záchvaty melancholie a těžké deprese se stávaly stále častějšími. V předjaří roku 1912, v těžkém duševním rozpoložení, si ve sklípku u včelína prořízl hrdlo a probodl srdce.
Source: spisovatele.cz