Život Pisemského patří mezi nejsmutnější v ruském písemnictví a je záhadou,že je zřídka uváděn mezi velkými spisovateli ruského národa. Kniha obsahuje přívazek: Koráb / Gabrielle D’Annunzio
Manifest z roku 1897, ve kterém spisovatel a kritik Vilém Mrštík bránil v rámci dobové polemiky starobylý ráz Prahy proti rozsáhlým asanačním záměrům v historickém centru hlavního města.
Prvně publikovaný V. Mrštíkův rukopis (editor Jan Vladislav) z cesty na Všeruskou výstavu v Nižním Novgorodu přes Krakov, Varšavu a Moskvu obsahuje kritické, sarkastické postřehy o ruské civilizaci a jejím vztahu k okolním zemím a neruským národům. Mrštík v zápiscích vědomě navazuje na Borovského úvahy o škodlivosti (českého) slavjanofilství.
Deset autorů divadelních her se sešlo v této knize. Jména jako Vrchlický, Stroupežnický, Drda, Čapek, Jirásek, aj. nám zde představují svá nejlepší díla. Hrátky s čertem, Bílá nemoc, Noc na Karlštejně, Lucerna....
Drobné cestopisné črty a náladotvorné obrázky z vesnického života jsou zapomenutým skvostem – pro citlivou duši i lákavým čtenářským zážitkem. Vilém Mrštík v nich setrvává na jižní Moravě, v kraji Hanáckého Slovácka. Na první pohled se jedná o méně známou část tvorby jednoho zdvojice, kterou jsme si navykli brát jako jednu literární značku, zvučného jména a lesku. Vilém v ní však příznačně spojuje syrový detail a realitu s poetickým viděním světa, které ani po více než stovce let neztratilo nic ze svého podmanivého kouzla.
Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnotydokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.
Prosté a jímavé, zkratkovitá svědectví o obyčejných osudech zapomenutých lidí, takové jsou Moravské obrázky Aloise Mrštíka. Dokládají, že je napsal dobrý pozorovatel se smyslem pro citlivou kresbu charakterů a s pochopením pro přání, skutky a starosti svých hrdinů.
Vilémovy cestopisné obrázky z Čech a moravského Slovácka vznikaly z obsáhlých dopisů, posílaných přátelům, jež bývaly po menších upravách otiskovány v časopisech. Vzrušenými slovy zachycuje v nich autor své okouzlení Babiččiným údolím, Sněžkou, Šumavou a jinými krajinami. - Aloisovy nadšené črty z potulek Slovenskem vycházely rovněž nejprve časopisecky. Šalda jim vytkl, že jsou psány s hlediska svátečního turisty, který vidí jen líc věci, přírodní krásy ličí theatrálně a vkládá do duše lidu vlastní osobní nálady: "Nenajdeš v knížce Mrštíkově jedinkého sebe kradmějšího pohledu do společenského, rodinného, školského, církevního života Slovákova." - Svazek je doplněn dvěma kratšími črtami, které vytěžil Alois Mrštík z pobytu v lázních Bohdanči a v Adrii.
Román jednoho z bratří Mrštíků o citovém zrání mladé dvojice. Upřímnost a čistá láska děvčete nakonec probudí lepší stránky chlapcovy povahy, donutí ho skoncovat s lehkomyslným životem a snažit se vybudovat si solidní existenci, která by mu dovolila založit rodinu.
Povídky V. Hálka, K.V. Raise, V.Mrštíka, J. Kratochvíla, J. Rybáka, M. Podešvové, J. Weisse, J. Jelena, B. Říhy, B. Nohejla, P. Francouze a M. Rafaje přibližují život vesnice od poloviny 19. století až po socialistický rozvoj.
Kritické vydání "Povídek a obrázků" shrnuje povídky již dříve samostatně vydané (u Otty) i práce otištěné po časopisech. Jako úvodní povídka je zařazena "Improvizace", kterou otiskl septimán Mrštík v brněnském almanachu Zora (a která vyvolala později nejednu debatu, neboť její hrdinkaMiluška byla pokládána za vzor Helenky z Pohádky máje), za ní následuje větší oddíl "Stíny a ostatní povídky", kde jsou zařazeny jednak povídky, které uvedl autor sám ve vydání knižním, jednak povídky Stařenka (z Bavlnkových žen), Babeta, Verunka a Stařeček Gajda. "Obrázky" v druhé části souboru jsou popisné a náladové přírodní črty s tenkou nitkou dějovou nebo úplně bez děje. Vycházely porůznu v Hlasu národa a v Národních listech, v knižním vydání měly devět čísel, z nichž samostatné Obrázky ze vsi tvoří drobný cyklus pěti náladových črt z diváckého prostředí. Dnešní pořadatel ponechal úpravu autorovu, za tyto obrázky přidal pak ještě 7obrázků jiných a zakončil celý soubor drobnou vzpomínkovou prózou ze studentských let O rozbitém cylindru, kterou Mrštík uzavřel svou beletristickou činnost.
Románová kronika zaznamenává průběh vesnického života podle ročních období. Předlohou autorům byla obec Diváky, kterou oba důvěrně znali. Hrdinou je lid moravského venkova ve složité době 80. let 19. století.
Leden: Po obvyklých přáních na Nový rok vyměňuje čeleď služby a sedláci rozvažují nad špatným finančním stavem. Dědinou prochází žid-kůžkář. Nastává tuhá zima. Obecní bilance dopadla bídně.
Románová kronika zaznamenává průběh vesnického života podle ročních období. Předlohou autorům byla obec Diváky, kterou oba důvěrně znali. Hrdinou je lid moravského venkova ve složité době 80. let 19. století.
Bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Zatímco hlavním autorem dramatu Maryša (1894) byl mladší Vilém, Rok na vsi (1903–1904) byl rozhodující měrou dílem staršího Aloise. Ten působil jako učitel na jihomoravském venkově, od konce osmdesátých let 19. století byl správcem školy v Divákách na Slovácku. Zde poskytl útočiště svým třem bratrům včetně Viléma. Právě Diváky se staly hlavní inspirací rozsáhlého románu s podtitulem Kronika moravské dědiny. V kalendářním cyklu roku od října do září zobrazuje svět a život fiktivní vesnice Habrůvka, členěný rytmem ročních období, zemědělské práce, křesťanských svátků, slavností a dalších událostí místního života. Text edičně připravil Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková. Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.
Rok na vsi popisuje události ve fiktivní moravské vesničce Habrůvce pravděpodobně od podzimu do léta jednoho roku v posledním desetiletí 19. století.[pozn 1] Autor v díle ukazuje různé zvyky, tradice, obyčeje a zábavy, které se přes rok konají na vsi. Dialogy postav užívají dialektu na pomezí hanáckého a slováckého nářečí. Inspirací byla Aloisovi vesnice Diváky, kde působil jako učitel a správce školy.
Po měsících mapují oba autoři život na vesnici, chlonologicky ty nejzajímavější události, ale život a projevy jednotlivých občanů. Sedmé vydání (třetí kritické).
Santa Lucia je román o deziluzi. Mrštík ji dává prožít moravskému studentovi, pro něhož se Praha pro svou krásu a tradice stala přeludnou vidinou; v průběhu marného zápasu o uplatnění a přežití se ale mění v post a změť chaotických vjemů osamělého vyvržence. Silného emocionálního vyznění dosahuje Mrštík subjektivní perspektivou i tím, že vyprávění rámcuje hrdinovým umíráním.“
Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Očaruje jeho dudy... Naši furianti je příběh o vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá... Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.
Poslední studentský román Viléma Mrštíka. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom taky tatokniha vypovídá. Z románu zůstalo jen torzo. Román se pokusil dokončit vykladač Mrštíkova díla K.E.Sokol.