Pavla Moudrá

Pavla Moudrá (26. ledna 1861, Praha – 10. září 1940, Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka, která se věnovala především psaní vzpomínek, cestopisů a poučných povídek pro dívky. Překládala díla z angličtiny, americké, francouzské, skandinávské a německé literatury, mezi jinými od autorů jako Kipling, Carlyle, Dickens, Scott, Musset a Goncourt.

Pocházela z rodiny inženýra a navštěvovala několik škol – soukromou školu M. M. Peškové, farní školu u Panny Marie Sněžné, městskou dívčí školu, německou klášterní školu voršilek a francouzský penzionát B. Tasteho. Studovala také zpěv u Pivody a herectví u Otilie Sklenářové-Malé. Krátce působila v operním sboru Pivody a následně pracovala jako vychovatelka. V roce 1885 se provdala za básníka Jana Mucka, známého pod jménem Pavel Albieri, a spolupracovala s ním na redigování týdeníku Ratibor. Po smrti jejich ročního syna v roce 1887 se manželství rozpadlo.

V roce 1889 založila a krátce vedla feministický čtrnáctideník Lada. V letech 1889–1890 působila jako vychovatelka u českých rodin v Rusku. Její tvorbu ovlivnily i cesty do Ruska (1893) a Dalmácie (1899). V roce 1902 se provdala za obchodníka A. Mrhu a žila s ním v Neveklově a později v Olomouci, kde se podílela na redigování Ženské hlídky Československého deníku. V roce 1928 se rozvedla, ale i nadále se starala o adoptivního syna. Od roku 1927 žila v Praze-Dejvicích, kde vydávala a redigovala časopis Sbratření spolu s Přemyslem Pitterem. Zemřela na podzim roku 1940 v důsledku embolie myokardu.