Václav Malý

Po maturitě na Gymnáziu Na Zatlance v Praze studoval v letech 1969 až 1976 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal 26. června 1976. V roce 1977 se připojil k Chartě 77 a o rok později byl jedním z 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 mu byl odebrán státní souhlas a následně byl od 22. května do 22. prosince 1979 vězněn bez soudu, obviněn z podvracení. V letech 1980 až 1989 pracoval jako topič a zeměměřičský pomocník, zároveň tajně vykonával kněžskou službu a podílel se na vydávání katolického samizdatu. V období od 13. ledna 1981 do 7. ledna 1982 byl mluvčím Charty 77. Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.

Široké veřejnosti se stal známým během sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval rozsáhlá shromáždění, například na Letenské pláni 25. listopadu, kde se sešlo přibližně tři čtvrtě milionu lidí, a také několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl jedním ze zakladatelů a prvním mluvčím Občanského fóra.

V letech 1990 až 1996 působil jako kněz v Praze. Dne 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a o tři dny později jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. K biskupskému svěcení došlo 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní „Pokora a pravda“.

Kromě církevní práce cestuje do zemí, kde jsou vězněni političtí oponenti. Navštěvuje jejich rodiny a poskytuje jim psychickou podporu. Podepisuje petice a nenásilnými prostředky se snaží bojovat proti tamním režimům. Dosud navštívil Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.

V roce 1998 obdržel Řád T. G. Masaryka III. třídy a také Čestnou medaili Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí v Sukově síni Rudolfina 14. září 1997. Dne 8. března 2012 se stal prvním držitelem Ceny Arnošta Lustiga.