Stieg Larsson
1954 - 2004
švédská
not rated
My rating
Stieg Larsson (15. srpna 1954 – 9. listopadu 2004) byl švédský novinář a spisovatel. Narodil se poblíž Skellefteå na severu Švédska a vyrůstal u prarodičů ve vesnici, protože jeho rodiče byli příliš mladí na to, aby se o něj starali. Jeho dědeček Severin Boström, přesvědčený antifašista uvězněný během druhé světové války za své protinacistické názory, se stal pro Stiega důležitým vzorem. Tato zkušenost hluboce ovlivnila Stiegův život a jeho snahu o rovná práva, demokracii a svobodu projevu.
Po dědečkově smrti se Stieg přestěhoval k rodičům a mladšímu bratrovi. K dvanáctým narozeninám dostal psací stroj, na kterém často trávil celé noci psaním. V osmnácti letech se v Umeå zúčastnil protivojnového mítinku, kde poznal Evu Gabrielssonovou, se kterou prožil zbytek života.
Po vojenské službě cestoval po Africe, kde si vydělával na živobytí, například mytím nádobí a prodejem oblečení. Pracoval na poště a zároveň se aktivně zapojoval do švédského levicového hnutí a sledoval válku ve Vietnamu. V letech 1977 až 1999 pracoval jako grafik v tiskové agentuře TT a zároveň psal jako skandinávský korespondent pro britský antifašistický časopis Searchlight. Byl také vášnivým fanouškem sci-fi literatury a působil jako předseda Skandinávské společnosti sci-fi.
Larsson se od osmdesátých let intenzivně věnoval boji proti rasismu a pravicovému extremismu, o kterém také psal. V roce 1991 vydal s Annou-Lenou Lodeniusovou knihu *Pravicový extremismus*. Reakcí na ni byl v roce 1993 článek v neonacistickém deníku, který zveřejnil Larssonovy a Lodeniusové osobní údaje a položil otázku, zda by se jejich práce neměla zastavit. Vydavatel deníku byl za to odsouzen. Tato událost ho však nezastavila, ale naopak upevnila v přesvědčení o nutnosti boje proti extremismu.
V devadesátých letech založil nadaci Expo, která se zabývala sledováním a dokumentací rasistických a nedemokratických tendencí ve Švédsku, a stejnojmenný časopis. Inicioval projekt „Stop rasismu“ a stal se uznávaným odborníkem na švédské krajně pravicové organizace, často vystupoval veřejně a čelil výhrůžkám.
Jeho dlouhodobý vztah s Evou Gabrielssonovou byl ovlivněn neustálými hrozbami. Po vraždě předního švédského odboráře neonacisty v roce 1999, kdy policie v domě oběti našla fotografie a informace o Stiegovi a Evě, přijali přísná bezpečnostní opatření. Přestali se ukazovat na veřejnosti, zatahovali rolety a instalovali bezpečnostní systém. Stieg napsal pro Švédskou unii novinářů knihu o ochraně novinářů před hrozbami. S Evou žil až do své smrti.
Stieg Larsson zemřel v roce 2004 ve Stockholmu na infarkt. Domněnky o spojitosti jeho smrti s výhrůžkami se nepotvrdily. Přestože se nedožil úspěchu své literární tvorby, je považován za jeden z největších objevů posledních let. Jeho trilogie Milénium přesahuje rámec detektivního žánru a nabízí komplexní obraz současné společnosti.
Po dědečkově smrti se Stieg přestěhoval k rodičům a mladšímu bratrovi. K dvanáctým narozeninám dostal psací stroj, na kterém často trávil celé noci psaním. V osmnácti letech se v Umeå zúčastnil protivojnového mítinku, kde poznal Evu Gabrielssonovou, se kterou prožil zbytek života.
Po vojenské službě cestoval po Africe, kde si vydělával na živobytí, například mytím nádobí a prodejem oblečení. Pracoval na poště a zároveň se aktivně zapojoval do švédského levicového hnutí a sledoval válku ve Vietnamu. V letech 1977 až 1999 pracoval jako grafik v tiskové agentuře TT a zároveň psal jako skandinávský korespondent pro britský antifašistický časopis Searchlight. Byl také vášnivým fanouškem sci-fi literatury a působil jako předseda Skandinávské společnosti sci-fi.
Larsson se od osmdesátých let intenzivně věnoval boji proti rasismu a pravicovému extremismu, o kterém také psal. V roce 1991 vydal s Annou-Lenou Lodeniusovou knihu *Pravicový extremismus*. Reakcí na ni byl v roce 1993 článek v neonacistickém deníku, který zveřejnil Larssonovy a Lodeniusové osobní údaje a položil otázku, zda by se jejich práce neměla zastavit. Vydavatel deníku byl za to odsouzen. Tato událost ho však nezastavila, ale naopak upevnila v přesvědčení o nutnosti boje proti extremismu.
V devadesátých letech založil nadaci Expo, která se zabývala sledováním a dokumentací rasistických a nedemokratických tendencí ve Švédsku, a stejnojmenný časopis. Inicioval projekt „Stop rasismu“ a stal se uznávaným odborníkem na švédské krajně pravicové organizace, často vystupoval veřejně a čelil výhrůžkám.
Jeho dlouhodobý vztah s Evou Gabrielssonovou byl ovlivněn neustálými hrozbami. Po vraždě předního švédského odboráře neonacisty v roce 1999, kdy policie v domě oběti našla fotografie a informace o Stiegovi a Evě, přijali přísná bezpečnostní opatření. Přestali se ukazovat na veřejnosti, zatahovali rolety a instalovali bezpečnostní systém. Stieg napsal pro Švédskou unii novinářů knihu o ochraně novinářů před hrozbami. S Evou žil až do své smrti.
Stieg Larsson zemřel v roce 2004 ve Stockholmu na infarkt. Domněnky o spojitosti jeho smrti s výhrůžkami se nepotvrdily. Přestože se nedožil úspěchu své literární tvorby, je považován za jeden z největších objevů posledních let. Jeho trilogie Milénium přesahuje rámec detektivního žánru a nabízí komplexní obraz současné společnosti.
Source: http://www.stieg-larsson.cz/stieg-larsson.html