František Kožík
1909 - 1997
česká
not rated
My rating
František Kožík byl autor rozsáhlého díla zahrnujícího prózu, poezii, historické romány, dramata, rozhlasové hry, filmové scénáře, operní libreta, literaturu pro děti a další žánry.
Jeho tvorba je bohatá a největšího uznání se mu dostalo za životopisné romány, například *Největší z Pierotů*, *Básník neumírá*, *Cestou slávy*, *Věnec vavřínový*, *Josef Mánes*, *Fanfára pro krále* a mnohé další. Kožík ve svých dílech nezapomínal na svůj rodný kraj, což se projevilo v knihách *Na dolinách svítá*, *Sníh padá na Hradiště*, *Po zarostlém chodníčku*, *Šavle a píseň* a *Bolestný a hrdinný život J. A. Komenského*.
Jeho životopisné romány a hry, stejně jako filmové scénáře, si získaly široké publikum. Nejznámější je *Největší z Pierotů* (1939) s postavou herce Jeana Gasparda Deburaua. Malířku Zdenku Braunerovou představuje v románech *Na křídle větrného mlýna* a *Neklidné babí léto*.
Kožík psal i životopisy významných sportovců.
V 50. letech se věnoval tvorbě pro děti, psal verše, pohádky a divadelní hry. K nejznámějším patří *Cirkus u tří slunečnic*, který se stal předlohou pro film *Šest medvědů s Cibulkou* (1972).
Inspiraci nacházel v lázních Luhačovice, které pravidelně navštěvoval. Z lázeňského archivu čerpal podklady pro román *Po zarostlém chodníčku* o Leoši Janáčkovi a věnoval se i osobnosti MUDr. Františka Veselého v románu *Kouzelník z vily pod lipami*. V lázeňském prostředí vznikla i kniha *Město šťastných lásek* a Luhačovice se objevily v básních *Barevné údolí* a *Luhačovická jitra*.
Svému kraji věnoval i texty písní Blahoslava Smišovského *Za tichú Moravú*.
František Kožík se narodil v rodině soudce. Studoval na reálném gymnázium, které dokončil v Brně v roce 1927. Následoval otcovy stopy a v roce 1931 získal doktorát z práv. Další dva roky studoval filozofii a zároveň navštěvoval dramatickou konzervatoř.
Do roku 1933 působil jako soudcovský čekatel. Po vojenské službě nastoupil do rozhlasu v Brně a po třech letech přešel do Prahy, kde pracoval jako rozhlasový dramaturg v letech 1941–51.
Po dobu dvaceti let (1956–74) působil jako dramaturg Československého filmu a dva roky vyučoval loutkářství na Divadelní fakultě AMU.
Po odchodu do důchodu v roce 1975 se intenzivně věnoval literární tvorbě.
Jeho manželkou byla herečka Zdeňka Švabíková (1912–1994), s níž se oženil v roce 1938. Zemřel 5. dubna 1997 v Telči.
Jeho tvorba je bohatá a největšího uznání se mu dostalo za životopisné romány, například *Největší z Pierotů*, *Básník neumírá*, *Cestou slávy*, *Věnec vavřínový*, *Josef Mánes*, *Fanfára pro krále* a mnohé další. Kožík ve svých dílech nezapomínal na svůj rodný kraj, což se projevilo v knihách *Na dolinách svítá*, *Sníh padá na Hradiště*, *Po zarostlém chodníčku*, *Šavle a píseň* a *Bolestný a hrdinný život J. A. Komenského*.
Jeho životopisné romány a hry, stejně jako filmové scénáře, si získaly široké publikum. Nejznámější je *Největší z Pierotů* (1939) s postavou herce Jeana Gasparda Deburaua. Malířku Zdenku Braunerovou představuje v románech *Na křídle větrného mlýna* a *Neklidné babí léto*.
Kožík psal i životopisy významných sportovců.
V 50. letech se věnoval tvorbě pro děti, psal verše, pohádky a divadelní hry. K nejznámějším patří *Cirkus u tří slunečnic*, který se stal předlohou pro film *Šest medvědů s Cibulkou* (1972).
Inspiraci nacházel v lázních Luhačovice, které pravidelně navštěvoval. Z lázeňského archivu čerpal podklady pro román *Po zarostlém chodníčku* o Leoši Janáčkovi a věnoval se i osobnosti MUDr. Františka Veselého v románu *Kouzelník z vily pod lipami*. V lázeňském prostředí vznikla i kniha *Město šťastných lásek* a Luhačovice se objevily v básních *Barevné údolí* a *Luhačovická jitra*.
Svému kraji věnoval i texty písní Blahoslava Smišovského *Za tichú Moravú*.
František Kožík se narodil v rodině soudce. Studoval na reálném gymnázium, které dokončil v Brně v roce 1927. Následoval otcovy stopy a v roce 1931 získal doktorát z práv. Další dva roky studoval filozofii a zároveň navštěvoval dramatickou konzervatoř.
Do roku 1933 působil jako soudcovský čekatel. Po vojenské službě nastoupil do rozhlasu v Brně a po třech letech přešel do Prahy, kde pracoval jako rozhlasový dramaturg v letech 1941–51.
Po dobu dvaceti let (1956–74) působil jako dramaturg Československého filmu a dva roky vyučoval loutkářství na Divadelní fakultě AMU.
Po odchodu do důchodu v roce 1975 se intenzivně věnoval literární tvorbě.
Jeho manželkou byla herečka Zdeňka Švabíková (1912–1994), s níž se oženil v roce 1938. Zemřel 5. dubna 1997 v Telči.
Source: spisovatele.cz; https://www.ub.cz/vyznamne-osobnosti/osobnos