Elia Kazan
1909 - 2003
řecká
not rated
My rating
Elia Kazan, vlastním jménem Elias Kazanjoglou (7. září 1909 Istanbul – 28. září 2003 New York), byl americký herec, spisovatel, scenárista a divadelní a filmový režisér řeckého původu. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a nejcennější filmy patří Na východ od ráje z roku 1955, natočený podle stejnojmenné knihy Johna Steinbecka.
Narodil se v Istanbulu řeckým rodičům, kteří se krátce po jeho narození přestěhovali nejprve do Berlína a před první světovou válkou se trvale usadili v New Yorku. Jeho otec byl obchodník s koberci a přestože si přál, aby syn pokračoval v rodinném podniku, matka podporovala jeho touhu po vlastní cestě. Elia studoval dramatickou tvorbu na Yaleově univerzitě.
Poté začal pracovat v divadle, kde zastával různé pomocné profese, jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také příležitostně hrál v malých filmových rolích. Z tohoto období pochází kontroverzní kapitola jeho života – výpověď před Výborem pro neamerickou činnost. Kazan byl členem newyorské divadelní skupiny Group Theatre a spolu s některými kolegy vstoupil do americké komunistické strany. To vedlo k jeho výslechu, během kterého udělal své kolegy, což mělo negativní dopad na jejich další kariéru. Za tento čin byl později často kritizován.
Na počátku čtyřicátých let se stal úspěšným broadwayským režisérem, který uváděl hry současných amerických dramatiků, například Tramvaj do stanice Touha (1951) od Tennessee Williamse. Od roku 1944 působil v Hollywoodu až do roku 1976.
V roce 1999 obdržel Oscara za celoživotní dílo.
Literárního úspěchu dosáhl knihou Ameriko, Ameriko (1962), do značné míry autobiografickým příběhem o problémech přistěhovalců do USA. Toto dílo i pozdější román Tichá dohoda (1967) sám zfilmoval. V sedmdesátých letech vydal další tři romány: Zabijáci (1972) o konfliktu generací, Záskok (1975) z hereckého prostředí a Skutky lásky (1978) o vnitřním životě Američanů. Jeho poslední kniha Anatolan (1982) se vrací k tématu tureckých imigrantů v Americe.
Narodil se v Istanbulu řeckým rodičům, kteří se krátce po jeho narození přestěhovali nejprve do Berlína a před první světovou válkou se trvale usadili v New Yorku. Jeho otec byl obchodník s koberci a přestože si přál, aby syn pokračoval v rodinném podniku, matka podporovala jeho touhu po vlastní cestě. Elia studoval dramatickou tvorbu na Yaleově univerzitě.
Poté začal pracovat v divadle, kde zastával různé pomocné profese, jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také příležitostně hrál v malých filmových rolích. Z tohoto období pochází kontroverzní kapitola jeho života – výpověď před Výborem pro neamerickou činnost. Kazan byl členem newyorské divadelní skupiny Group Theatre a spolu s některými kolegy vstoupil do americké komunistické strany. To vedlo k jeho výslechu, během kterého udělal své kolegy, což mělo negativní dopad na jejich další kariéru. Za tento čin byl později často kritizován.
Na počátku čtyřicátých let se stal úspěšným broadwayským režisérem, který uváděl hry současných amerických dramatiků, například Tramvaj do stanice Touha (1951) od Tennessee Williamse. Od roku 1944 působil v Hollywoodu až do roku 1976.
V roce 1999 obdržel Oscara za celoživotní dílo.
Literárního úspěchu dosáhl knihou Ameriko, Ameriko (1962), do značné míry autobiografickým příběhem o problémech přistěhovalců do USA. Toto dílo i pozdější román Tichá dohoda (1967) sám zfilmoval. V sedmdesátých letech vydal další tři romány: Zabijáci (1972) o konfliktu generací, Záskok (1975) z hereckého prostředí a Skutky lásky (1978) o vnitřním životě Američanů. Jeho poslední kniha Anatolan (1982) se vrací k tématu tureckých imigrantů v Americe.
Source: Wikipedia, obálka knihy Tichá dohoda