not rated
My rating
Zdeněk Kárník se narodil 25. června 1931 v Dobré u Dobrušky v rodině obchodníka Františka Kárníka. Je historik, profesor a doktor filozofie, který se věnuje sociálním a národnostním dějinám 19. a 20. století a publikuje i o památkách Středočeského kraje.
Významný vliv na něj v mládí měl jeho starší bratr František, který předčasně zemřel a působil jako asistent a docent na Vysoké škole politických a hospodářských věd. Byl silně vlastenecky orientovaný a během války podporoval protinacistický odboj.
Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a následně Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, která se později sloučila s Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy. Od roku 1954 zde vyučoval a v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin.
V roce 1968 se aktivně zapojil do obrodného procesu na fakultě i mimo ni. Po zrušení stranické organizace se odmítl znovu přihlásit do komunistické strany. Kvůli svým politickým postojům musel v roce 1969 ukončit pedagogickou činnost a o rok později i opustit fakultu, do níž se mohl vrátit až v roce 1990 jako vedoucí semináře sociálních dějin.
V letech 1970–1990 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Pomáhal pronásledovaným historikům zadáváním odborných úkolů pod různými jmény. Publikoval v samizdatu, kde byl redaktorem *Historického sborníku* (1978–1989), což vzbudilo zájem Státní bezpečnosti, a také pod pseudonymy (Jan Galandauer, Eva Myšková, František Hartman, Karel Zubatý, Jiří Kolda).
Působil na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a na vysokých školách v Hradci Králové. V letech 1968–1969 a 1990–1992 byl členem rehabilitační komise FF UK, v letech 1989–1990 předsedou obnovujícího se Historického klubu. V roce 1993 působil jako hostující profesor na Ruhr-Universität Bochum a v roce 1998 absolvoval studijní pobyt ve Vídni.
V letech 1956–1969 byl členem KSČ, ze které vystoupil a v roce 1970 byl zbaven členství. Mezi jeho zájmy patřilo lyžování, turistika a poslech vážné hudby. Celoživotní přátelství ho pojilo s historikem Vladimírem Kašíkem. Zemřel 30. září 2011.
Významný vliv na něj v mládí měl jeho starší bratr František, který předčasně zemřel a působil jako asistent a docent na Vysoké škole politických a hospodářských věd. Byl silně vlastenecky orientovaný a během války podporoval protinacistický odboj.
Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a následně Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, která se později sloučila s Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy. Od roku 1954 zde vyučoval a v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin.
V roce 1968 se aktivně zapojil do obrodného procesu na fakultě i mimo ni. Po zrušení stranické organizace se odmítl znovu přihlásit do komunistické strany. Kvůli svým politickým postojům musel v roce 1969 ukončit pedagogickou činnost a o rok později i opustit fakultu, do níž se mohl vrátit až v roce 1990 jako vedoucí semináře sociálních dějin.
V letech 1970–1990 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Pomáhal pronásledovaným historikům zadáváním odborných úkolů pod různými jmény. Publikoval v samizdatu, kde byl redaktorem *Historického sborníku* (1978–1989), což vzbudilo zájem Státní bezpečnosti, a také pod pseudonymy (Jan Galandauer, Eva Myšková, František Hartman, Karel Zubatý, Jiří Kolda).
Působil na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a na vysokých školách v Hradci Králové. V letech 1968–1969 a 1990–1992 byl členem rehabilitační komise FF UK, v letech 1989–1990 předsedou obnovujícího se Historického klubu. V roce 1993 působil jako hostující profesor na Ruhr-Universität Bochum a v roce 1998 absolvoval studijní pobyt ve Vídni.
V letech 1956–1969 byl členem KSČ, ze které vystoupil a v roce 1970 byl zbaven členství. Mezi jeho zájmy patřilo lyžování, turistika a poslech vážné hudby. Celoživotní přátelství ho pojilo s historikem Vladimírem Kašíkem. Zemřel 30. září 2011.
Source: Městská knihovna Praha, Wikipedie