Irina Valerjanovna Karnauchova

Irina Valerianovna Karnauchova (20. listopadu 1901 Kyjev – 13. června 1959 Leningrad) byla ruská spisovatelka a folkloristka. Narodila se v Kyjevě v rodině železničáře a novinářky. Její dědeček z matčiny strany se věnoval tlumočení novin a časopisů.

Po ukončení gymnázia v roce 1918 začala publikovat. V roce 1921 studovala v Moskvě na Institutu živého slova a o rok později se s rodinou přestěhovala do Petrohradu, kde studovala a později vyučovala folklór na Státním institutu historie umění. Během studií se seznámila s významnými osobnostmi, jako byli Korněj Čukovskij a Anna Achmatovová, a v roce 1923 trávila dovolenou na Krymu se Sofií Tolstou, vnučkou Lva Nikolajeviče Tolstého.

V letech 1926 až 1932 se účastnila folkloristických expedic na sever Ruska, kde sbírala pohádky a lidové podání. Po reorganizaci institutu v 30. letech ztratila práci a začala se věnovat psaní. Stala se členkou leningradského odělení Svazu spisovatelů a spolupracovala s rozhlasem, kde uváděla pořad „Pohádky babičky Ariny“. To ji inspirovalo k vydávání dětských knih s literárním zpracováním pohádek, přičemž její první dvě knihy vyšly v roce 1931. Pro děti také zpracovávala lidové básně a psala divadelní hry. Její tvorba se snažila v dětech probouzet pozitivní vlastnosti ruského národa.

Během Velké vlastenecké války byla evakuována do Molotovské oblasti, kde působila jako učitelka. I v době války vydala několik knih založených na nashromážděném folklórním materiálu. Po válce se vrátila do Leningradu a pokračovala v literární činnosti, psala divadelní hry pro děti inspirované folklórem (například „Zlaté rouno“, „Alenuška“ a „Ilja Muromec“). Její díla byla přeložena do mnoha jazyků.

Zemřela v Leningradě na následky vážné nemoci.