Václav Kajdoš

Václav Kajdoš, dnes již bohužel zesnulý, patří k významným zakladatelům moderní české science fiction, společně s Josefem Nesvatbou, Ludvíkem Součkem, Zdeňkem Volným a Ondřejem Neffem. Kromě vlastního psaní se věnoval překladům z angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny.

Narodil se 13. května 1922 ve Frenštátě pod Radhoštem, ale brzy se s rodinou přestěhoval do Prahy, kde jeho otec působil jako vysoký důstojník generálního štábu v první republice.

Po maturitě v roce 1941 pracoval během okupace ve Zlíně u Bati a následně ve firmě Beag, která byla pobočkou Zlína v Berlíně a ve Vídni.

Po válce studoval medicínu na Karlově univerzitě a promoval v roce 1949. I když se specializoval na chirurgii, jeho zájmy byly mnohem širší.

Snadno se učil jazyky, což ho přivedlo k překládání, nejprve populárně vědeckých textů a posléze především science fiction. Brzy poté začal psát i vlastní příběhy, které si získaly uznání.

Kromě popularity u čtenářů obdržel několik literárních ocenění, včetně ceny Karla Čapka.

Jeho široké zájmy však neskončily literaturou. Věnoval se i medicíně, zejména alternativním metodám. Byl průkopníkem akupunktury, kterou spojoval s teoretickým studiem.

Překládal ruské učebnice akupunktury, ale po získání zkušeností napsal i vlastní knihy, například „Kovem a ohněm“, věnované historii akupunktury, a českou učebnici akupunktury.

Přetěžoval se však přílišnou pracovní zátěží a 9. února 1990 v Praze zemřel na infarkt ve věku 67 let.

Posmrtně obdržel v roce 1992 Cenu Karla Čapka – Mloka za celoživotní přínos.