Jan Hlavička

Vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a pracuje v zahraničním odboru Úřadu prezídia Československé akademie věd. Od roku 1966 se věnuje poezii, od roku 1979 píše a překládá sci-fi, které publikuje v různých časopisech. V roce 1982 obdržel čestné uznání v Pardubicích za povídku „Bedýnka se modře rozzářila“ (antologie Stalo se zítra) a o rok později na Parconu druhou cenu za povídku „Pravý krajník ve směru letu nechť svítí zeleně“. Získal také Huňáče zeleného. Na Parconu 1984 se umístil na 4. místě v Hlavní soutěži. V literární soutěži Strážnice Marušky Kudeříkové získal v roce 1969 čestné uznání za svou básnickou tvorbu.

Jeho práce byly publikovány v těchto časopisech: „Bedýnka se modře rozzářila“ (Magazín Mladé fronty, 1982, č. 3), „Staropanenská“ (Svět práce, 1986, č. 8), „Jsme tady doma“ (Kmen, 1986, č. 29), „Nedopsaná“ (Věda a život, 1987, č. 2), „Cenzorická derivace na Titanu“ (Věda a život, 1987, č. 4), „Kterak Ludovicus Rumplbrecht demonstroval“ (Svět práce, 1987, č. 16), „Začít znovu“ (Práce, 12. 9. 1988), „Z tiskové konference“ (Svět práce, 1988, č. 6), „Sodovka“ (Věda a život, 1988, č. 11), „Optimista“ (Dikobraz, 1988, č. 48), „Hurá, hřbitov jede!“ (Svět fantastiky, 1990), „Panelfixn“ (Ikarie, 1991, č. 1), „Jak tenkrát bude lákat čas“ (Ikarie, 1991, č. 8).