Thor Heyerdahl

Thor Heyerdahl (6. října 1914 Larvik, Norsko – 18. dubna 2002 Colla Michari, Itálie) byl norský mořeplavec, dobrodruh a významný experimentální archeolog a antropolog. Svůj život věnoval zkoumání možností, jak předkolumbovské kultury mohly překonávat oceány s využitím mořských proudů. Po studiu zoologie strávil po druhé světové válce čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde se zabýval studiem kultury polynéských obyvatel.

Proslavil se především plavbou v roce 1947, kdy na replice incké lodi Kon-Tiki z balzového dřeva úspěšně přeplul z Jižní Ameriky (Callao, Peru) do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka urazila za 101 dní vzdálenost 6 880 km.

Plavby na balzových vorech byly v průběhu 20. století opakovaně realizovány, včetně dvou výprav českého mořeplavce Eduarda Ingriše. Nejdelší cestu na voru absolvoval v roce 1973 Vitale Balsar s flotilou tří vorů, kteří celkem urazili 42 555 km.

Ačkoli tyto výpravy samy o sobě nebyly důkazem, podpořily difuzionistickou teorii o vzniku a šíření kultur.

V roce 1955 Heyerdahl prováděl výzkum na Galapágách a v letech 1955–1956 vedl archeologické vykopávky na Velikonočním ostrově.

Podílel se i na dalších archeologických experimentech, například na výpravách Ra a plavbě na rákosovém člunu Tigris.

V roce 1991 studoval pyramidy v Güímaru na Tenerife a jejich podobnost s pyramidami v jiných částech světa. V roce 1994 se usadil v Güímaru, kde prožil zbytek svého života.

Heyerdahl byl aktivní nejen jako vědec, ale i jako spisovatel. Kromě odborných prací napsal dvě beletristické knihy – „Ve znamení Kon-Tiki“ o plavbě z Jižní Ameriky do Polynésie a „Akuaku“ o archeologických vykopávkách a dobrodružstvích na Velikonočním ostrově. Za svou vědeckou práci byl v roce 1962 oceněn zlatým řádem Vegy.