Hermann Hesse
1877 - 1962
německá
not rated
My rating
Hermann Hesse, německý spisovatel a esejista, byl ovlivněn psychoanalýzou a buddhistickou a hinduistickou filozofií. V roce 1946 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Narodil se 2. července 1877 v rodině protestantského misionáře.
Po studiích na evangelickém semináři, které brzy opustil, dokončil gymnázium a vyučil se knihvazačem. Žil ve švýcarské Basileji, kde pracoval v knihkupectví a psal svá první úspěšná díla. V roce 1904 se stal profesionálním spisovatelem a přestěhoval se do Gaienhofenu. V roce 1911 navštívil Indii, jejíž duchovní tradice silně ovlivnily jeho další tvorbu.
Na počátku první světové války se Hesse ostře postavil proti militarismu v Německu. V té době se mu rozpadlo manželství s M. Bernoulliovou kvůli její duševní chorobě a zůstal sám na výchovu tří dětí. Podstoupil psychoanalýzu, která se spolu s orientálními naukami stala základem jeho tvorby.
V roce 1923 přijal švýcarské občanství a o rok později se oženil, ale manželství opět skončilo rozvodem. V roce 1926 uzavřel třetí manželství, které trvalo až do jeho smrti.
Literární kariéru Hesse zahájil v roce 1899 sbírkou lyrické poezie Romantické písně. Jeho prvním románem byl Peter Camenzind (1904), který mu otevřel cestu k profesní dráze spisovatele.
Následovala řada próz a novel, a dvacátá léta 20. století byla pro Hesseho nejplodnější. V roce 1922 vydal novelu Siddhártha, ve které vyjádřil svou pacifistickou filozofii inspirovanou indickým buddhismem. V roce 1925 vyšel román Lázeňský host a v roce 1927 román Stepní vlk. Na počátku třicátých let napsal román Narcis a Goldmund (1930), který navazoval na myšlenky ze Stepního vlka, a v roce 1932 román Pouť do Země východní.
Největšího uznání dosáhl Hesse s románem Hra se skleněnými perlami (1943), utopickým dílem odehrávajícím se v daleké budoucnosti, v němž předpověděl vývoj společnosti.
V roce 1946, po skončení druhé světové války, kdy bylo jeho dílo v Německu nacisty zakázáno, získal Hermann Hesse Nobelovu cenu za literaturu.
Zemřel 9. srpna 1962 ve švýcarském Montagnole.
Po studiích na evangelickém semináři, které brzy opustil, dokončil gymnázium a vyučil se knihvazačem. Žil ve švýcarské Basileji, kde pracoval v knihkupectví a psal svá první úspěšná díla. V roce 1904 se stal profesionálním spisovatelem a přestěhoval se do Gaienhofenu. V roce 1911 navštívil Indii, jejíž duchovní tradice silně ovlivnily jeho další tvorbu.
Na počátku první světové války se Hesse ostře postavil proti militarismu v Německu. V té době se mu rozpadlo manželství s M. Bernoulliovou kvůli její duševní chorobě a zůstal sám na výchovu tří dětí. Podstoupil psychoanalýzu, která se spolu s orientálními naukami stala základem jeho tvorby.
V roce 1923 přijal švýcarské občanství a o rok později se oženil, ale manželství opět skončilo rozvodem. V roce 1926 uzavřel třetí manželství, které trvalo až do jeho smrti.
Literární kariéru Hesse zahájil v roce 1899 sbírkou lyrické poezie Romantické písně. Jeho prvním románem byl Peter Camenzind (1904), který mu otevřel cestu k profesní dráze spisovatele.
Následovala řada próz a novel, a dvacátá léta 20. století byla pro Hesseho nejplodnější. V roce 1922 vydal novelu Siddhártha, ve které vyjádřil svou pacifistickou filozofii inspirovanou indickým buddhismem. V roce 1925 vyšel román Lázeňský host a v roce 1927 román Stepní vlk. Na počátku třicátých let napsal román Narcis a Goldmund (1930), který navazoval na myšlenky ze Stepního vlka, a v roce 1932 román Pouť do Země východní.
Největšího uznání dosáhl Hesse s románem Hra se skleněnými perlami (1943), utopickým dílem odehrávajícím se v daleké budoucnosti, v němž předpověděl vývoj společnosti.
V roce 1946, po skončení druhé světové války, kdy bylo jeho dílo v Německu nacisty zakázáno, získal Hermann Hesse Nobelovu cenu za literaturu.
Zemřel 9. srpna 1962 ve švýcarském Montagnole.
Source: ld.johanesville.net