not rated
My rating
Eva Hauserová, rozená Černá (25. 11. 1954 – 22. 12. 2023), byla česká novinářka, spisovatelka, překladatelka a významná feministická aktivistka.
Vystudovala přírodovědeckou fakultu v Praze (1978) a následně pracovala v Ústavu molekulární genetiky (1978–80) a v Ústavu vědeckých a lékařských informací (1982–89). Po roce 1989 působila v redakcích časopisů ABC (1989–90) a Ikarie (1990–92), kde se věnovala české a slovenské sci-fi, recenzím a fandomu. Od roku 1992 pracovala v nakladatelství Harlequin a od roku 1994 se živila jako překladatelka na volné noze. Autorkou knihy *Na koštěti se dá i létat* (1995).
Do českého sci-fi fandomu vstoupila v polovině 80. let a začala psát povídky, které se objevovaly v klubových fanzinech a dosahovaly úspěchů v soutěžích. Druhé místo v soutěži o Cenu Karla Čapka získala v roce 1987 za povídku *Spěte sladce, děti*. O rok později vyhrála s povídkou *U nás v Agónii* (publikováno v antologii *Skandál v Divadle snů* jako *Zítřek v Agónii*), která nabízí znepokojivou vizi života na sídlišti, inspirovanou autorčinou osobní zkušeností s Jižním Městem. V roce 1988 napsala také povídku *Hostina mutagenů*, která vyšla ve sborníku *Lovci černých mloků*.
Osm povídek bylo posléze vydáno ve sbírce *Hostina mutagenů* (Svoboda 1992). Její prózy se často zaměřují na naléhavé a dystopické vize budoucnosti, ovlivněné současnými trendy v oblasti životního prostředí a mezilidských vztahů. V soutěži časopisu *Věda a život* vyhrála s povídkou *Siamský bratr* (1988). Mezi další časopisecky publikované povídky patří *Ekoteroristi*, *Baktocid*, *Setkání s partou výtržníků*, *Tempofon*, *Jeden den Zoji Andrejevny*, *Vykuklenci*, *Zubatej úsměv, umělá smrt*, *Románová trilogie Františky Bramborákové z let 2010–2014* a *Stromoženka*. Povídka *Píseň, která nemá srdce* vyšla v antologii *Let na Měsíc*.
Spolu s Vladem Ríšou napsala pod pseudonymem Richard D. Evans akční fantasy román *Gooka a Dračí lidé* (1991), od jehož finální verze se však autorka distancovala. Román *Cvokyně* (1992) kombinuje prvky sci-fi, feminismu a autobiografie a sleduje vědeckou pracovnici Noru, která se pomocí stroje času vrací do minulosti. Kniha se zaměřuje spíše na vykreslení života v reálném socialismu než na fantastický motiv cestování časem.
Její povídky a články byly publikovány i v zahraničních sci-fi časopisech *Vector*, *BBR* a *SF Studies*. Po počátku 90. let se psaní beletrie téměř vzdala.
Vystudovala přírodovědeckou fakultu v Praze (1978) a následně pracovala v Ústavu molekulární genetiky (1978–80) a v Ústavu vědeckých a lékařských informací (1982–89). Po roce 1989 působila v redakcích časopisů ABC (1989–90) a Ikarie (1990–92), kde se věnovala české a slovenské sci-fi, recenzím a fandomu. Od roku 1992 pracovala v nakladatelství Harlequin a od roku 1994 se živila jako překladatelka na volné noze. Autorkou knihy *Na koštěti se dá i létat* (1995).
Do českého sci-fi fandomu vstoupila v polovině 80. let a začala psát povídky, které se objevovaly v klubových fanzinech a dosahovaly úspěchů v soutěžích. Druhé místo v soutěži o Cenu Karla Čapka získala v roce 1987 za povídku *Spěte sladce, děti*. O rok později vyhrála s povídkou *U nás v Agónii* (publikováno v antologii *Skandál v Divadle snů* jako *Zítřek v Agónii*), která nabízí znepokojivou vizi života na sídlišti, inspirovanou autorčinou osobní zkušeností s Jižním Městem. V roce 1988 napsala také povídku *Hostina mutagenů*, která vyšla ve sborníku *Lovci černých mloků*.
Osm povídek bylo posléze vydáno ve sbírce *Hostina mutagenů* (Svoboda 1992). Její prózy se často zaměřují na naléhavé a dystopické vize budoucnosti, ovlivněné současnými trendy v oblasti životního prostředí a mezilidských vztahů. V soutěži časopisu *Věda a život* vyhrála s povídkou *Siamský bratr* (1988). Mezi další časopisecky publikované povídky patří *Ekoteroristi*, *Baktocid*, *Setkání s partou výtržníků*, *Tempofon*, *Jeden den Zoji Andrejevny*, *Vykuklenci*, *Zubatej úsměv, umělá smrt*, *Románová trilogie Františky Bramborákové z let 2010–2014* a *Stromoženka*. Povídka *Píseň, která nemá srdce* vyšla v antologii *Let na Měsíc*.
Spolu s Vladem Ríšou napsala pod pseudonymem Richard D. Evans akční fantasy román *Gooka a Dračí lidé* (1991), od jehož finální verze se však autorka distancovala. Román *Cvokyně* (1992) kombinuje prvky sci-fi, feminismu a autobiografie a sleduje vědeckou pracovnici Noru, která se pomocí stroje času vrací do minulosti. Kniha se zaměřuje spíše na vykreslení života v reálném socialismu než na fantastický motiv cestování časem.
Její povídky a články byly publikovány i v zahraničních sci-fi časopisech *Vector*, *BBR* a *SF Studies*. Po počátku 90. let se psaní beletrie téměř vzdala.
Source: http://www.legie.info/autor/398-eva-hauserova