Byl to básník, prozaik, překladatel a aktivní účastník politického a kulturního života.
Narodil se 3. října 1901 v Brně v dělnické rodině. Jeho otcova rodina pocházela z Kunštátu na Českomoravské vrchovině. V osmi letech mu zemřela matka a rodina se přestěhovala do Svitávky u Blanska, kde se otec znovu oženil. V roce 1914 se vrátili do Brna.
Vyučil se knihkupcem a během první světové války, kdy byl otec zajat na ruské frontě, pracoval jako pomocník. V letech 1922–1924 byl úředníkem v pojišťovně.
Otec ho již v mládí seznámil s komunistickou mládeží a v roce 1921 vstoupil do KSČ. Začal psát první články a básně, publikoval v novinách Rovnost, kde vedl rubriku pro mládež. V té době se spřátelil s Bedřichem Václavkem, podílel se na založení Devětsilu v Brně a vydával revue Pásmo.
V roce 1925 strávil půl roku v Paříži. Po návratu se přestěhoval do Prahy a nastoupil jako redaktor do nakladatelství Orbis. V roce 1931 cestoval do Itálie a jižní Francie a v roce 1936 navštívil Španělsko. Z cest ho inspirovaly básně, které vyšly posmrtně ve sbírce *Španělský podzim Františka Halase: fakta a dokumenty* (1959). V roce 1936 se oženil a měl dva syny.
Během války se zapojil do odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů.
Po válce působil jako přednosta odboru na ministerstvu informací, byl poslancem Národního shromáždění a předsedou Syndikátu českých spisovatelů. Zemřel 27. října 1949 v Praze na selhání srdce a je pohřben v Kunštátu.
Jeho dílo není rozsáhlé (asi 10 svazků), ale je považováno za vrcholnou poezii meziválečného období a ovlivnilo mnoho mladých básníků. Jeho verše se vyznačují neobvyklým stylem – nejsou melodické, často jsou přerušované, autor používal nová slova, neologismy a neobvyklou syntax. Zdůrazňoval téma smrti a využíval archaismy. V jeho díle je patrný vliv existencialismu.