not rated
My rating
Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, známý především jako Tändzin Gjamccho (* 6. července 1935), je 14. tibetský dalajláma. Působí jako hlava Ústřední tibetské správy v indické Dharamsale. Tibeťané v něm tradičně vidí převtělení předchozích dalajlámů a považují ho za svého duchovního vůdce. Tändzin Gjamccho je významným představitelem školy Gelug, s vlivem i v dalších směrech tibetského buddhismu. Čínská vláda, která Tibet okupuje od roku 1959, v něm spatřuje symbol zastaralého teokratického systému.
Tändzin Gjamccho se narodil jako páté dítě z šestnácti dětí farmářské rodiny ve vesnici Tagccher v tibetské provincii Amdo (dnes Čching-chaj). Jeho rodným jazykem je místní dialekt. Ve dvou letech byl rozpoznán jako nový dalajláma a 17. listopadu 1950 byl do funkce uveden. V roce 1959, během tibetských nepokojů, odešel do indické Dharamsaly, kde žije dodnes.
Aktivně šíří buddhistické učení po celém světě a je prvním dalajlámou, který cestoval do Západního světa, včetně několika návštěv České republiky. V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu míru za svůj přínos.
**Dětství a mládí**
Tändzin Gjamccho se narodil jako Lhamo Döndub v chudé farmářské rodině ve vesnici Tagccher v Amdo, která je dnes součástí čínské provincie Čching-chaj. Jeho rodiče měli šestnáct dětí, z nichž devět přežilo dětství. Tändzin Gjamccho byl pátým nejstarším dítětem. Jeho nejstarší sestra, Tsering Dolma, byla o osmnáct let starší a bratr Thupten Jigme Norbu byl ve věku osmi let rozpoznán jako převtělenec Taktsera Rinpočheho. Sestra Džebcün Päma ztvárnila jejich matku ve filmu Sedm let v Tibetu. Dalšími staršími bratry jsou Gyalo Döndub a Lobsang Samden.
Ve věku dvou let ho nalezla skupina mnichů pověřená hledáním převtělence 13. dalajlámy. Podle tradice měl zesnulý dalajláma naznačit směr, kde se jeho nástupce nachází – v tomto případě byla hlava zesnulého natočena k severovýchodu, ačkoliv měla směřovat k jihu. Po rozpoznání Dönduba jako převtělence byl přejmenován na Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, obvykle zkráceně Tändzin Gjamccho.
V šesti letech začalo jeho mnišské vzdělávání pod vedením Gjüta Linga Rinpočheho a Thičhang Rinpočheho. V jedenácti letech se setkal s rakouským horolezcem Heinrichem Harrerem, který se stal jeho učitelem a vzdělával ho v oblastech mimo Tibet. Harrer a Gjamccho zůstali přáteli až do Harrerovy smrti v roce 2006. V roce 1950, v době hrozícího konfliktu s Čínskou lidovou republikou, byl dalajláma požádán, aby převzal duchovní i světskou moc v Tibetu. Tato role však netrvala dlouho, neboť v říjnu téhož roku tibetské území obsadila Čínská lidově osvobozenecká armáda.
V květnu 1951 byla podepsána Sedmnáctibodová dohoda, která měla za cíl urovnat čínsko-tibetskou krizi. V září 1954 dalajláma s pančenlámou navštívili Peking a setkali se s čínskými představiteli, včetně Mao Ce-tunga. V roce 1959, ve svých dvaceti pěti letech, dokončil dalajláma dlouholeté studium buddhistické nauky a získal titul geše. Krátce poté vypuklo povstání Tibeťanů proti čínské okupaci a dalajláma se rozhodl odejít do exilu. 17. března se vydal na cestu do Indie, kam dorazil 31. března.
**Indický exil**
V Indii se dalajláma setkal s Džaváharlálem Néhrúem, kterého žádal o tlak na Čínu a udělení autonomie Tibetu. Néhrú na něj později silně ovlivnil. Ještě v roce 1959 se dalajláma usídlil v Dharamsale v Himáčalpradéši, kde založil Ústřední tibetskou správu, která funguje jako tibetská exilová vláda.
Do Dharamsaly ho následovalo přibližně 80 000 Tibeťanů. Dalajláma zajistil vzdělávací systém pro tibetské uprchlíky, zaměřený na tibetský jazyk, dějiny, náboženství a kulturu. Podílel se na založení vzdělávacích institucí, jako je Centrální institut vyšších tibetských studií a Tibetský institut divadelních umění. Ve snaze zachovat tibetskou kulturu podporoval obnovu asi 200 klášterů, které byly zničeny čínskou armádou.
Dalajláma také apeloval na Organizaci spojených národů, aby se zabývala situací v Tibetu, což vedlo ke třem rezolucím OSN z let 1959, 1961 a 1965, které vyzývají Čínu k dodržování lidských práv Tibeťanů. V roce 1963 vydal demokratickou ústavu pro budoucí Tibet, založenou na Všeobecné deklaraci lidských práv.
V průběhu desetiletí cestoval po celém světě, setkával se s významnými osobnostmi, včetně papežů Pavla VI. a Jana Pavla II. V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu míru.
**Vztah k Česku**
Čtrnáctý tibetský dalajláma několikrát navštívil Českou republiku. Poprvé ho pozval Václav Havel v roce 1990 a v únoru téhož roku do země zavítal. Další návštěvy proběhly v letech 1997, 2000, 2002, 2003, 2007 a 2008, během nichž přednášel, vystupoval a navštívil Senát. Jeho přítomnost v Česku vyvolává protesty zejména od českých komunistů a čínské strany.
Tändzin Gjamccho se narodil jako páté dítě z šestnácti dětí farmářské rodiny ve vesnici Tagccher v tibetské provincii Amdo (dnes Čching-chaj). Jeho rodným jazykem je místní dialekt. Ve dvou letech byl rozpoznán jako nový dalajláma a 17. listopadu 1950 byl do funkce uveden. V roce 1959, během tibetských nepokojů, odešel do indické Dharamsaly, kde žije dodnes.
Aktivně šíří buddhistické učení po celém světě a je prvním dalajlámou, který cestoval do Západního světa, včetně několika návštěv České republiky. V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu míru za svůj přínos.
**Dětství a mládí**
Tändzin Gjamccho se narodil jako Lhamo Döndub v chudé farmářské rodině ve vesnici Tagccher v Amdo, která je dnes součástí čínské provincie Čching-chaj. Jeho rodiče měli šestnáct dětí, z nichž devět přežilo dětství. Tändzin Gjamccho byl pátým nejstarším dítětem. Jeho nejstarší sestra, Tsering Dolma, byla o osmnáct let starší a bratr Thupten Jigme Norbu byl ve věku osmi let rozpoznán jako převtělenec Taktsera Rinpočheho. Sestra Džebcün Päma ztvárnila jejich matku ve filmu Sedm let v Tibetu. Dalšími staršími bratry jsou Gyalo Döndub a Lobsang Samden.
Ve věku dvou let ho nalezla skupina mnichů pověřená hledáním převtělence 13. dalajlámy. Podle tradice měl zesnulý dalajláma naznačit směr, kde se jeho nástupce nachází – v tomto případě byla hlava zesnulého natočena k severovýchodu, ačkoliv měla směřovat k jihu. Po rozpoznání Dönduba jako převtělence byl přejmenován na Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, obvykle zkráceně Tändzin Gjamccho.
V šesti letech začalo jeho mnišské vzdělávání pod vedením Gjüta Linga Rinpočheho a Thičhang Rinpočheho. V jedenácti letech se setkal s rakouským horolezcem Heinrichem Harrerem, který se stal jeho učitelem a vzdělával ho v oblastech mimo Tibet. Harrer a Gjamccho zůstali přáteli až do Harrerovy smrti v roce 2006. V roce 1950, v době hrozícího konfliktu s Čínskou lidovou republikou, byl dalajláma požádán, aby převzal duchovní i světskou moc v Tibetu. Tato role však netrvala dlouho, neboť v říjnu téhož roku tibetské území obsadila Čínská lidově osvobozenecká armáda.
V květnu 1951 byla podepsána Sedmnáctibodová dohoda, která měla za cíl urovnat čínsko-tibetskou krizi. V září 1954 dalajláma s pančenlámou navštívili Peking a setkali se s čínskými představiteli, včetně Mao Ce-tunga. V roce 1959, ve svých dvaceti pěti letech, dokončil dalajláma dlouholeté studium buddhistické nauky a získal titul geše. Krátce poté vypuklo povstání Tibeťanů proti čínské okupaci a dalajláma se rozhodl odejít do exilu. 17. března se vydal na cestu do Indie, kam dorazil 31. března.
**Indický exil**
V Indii se dalajláma setkal s Džaváharlálem Néhrúem, kterého žádal o tlak na Čínu a udělení autonomie Tibetu. Néhrú na něj později silně ovlivnil. Ještě v roce 1959 se dalajláma usídlil v Dharamsale v Himáčalpradéši, kde založil Ústřední tibetskou správu, která funguje jako tibetská exilová vláda.
Do Dharamsaly ho následovalo přibližně 80 000 Tibeťanů. Dalajláma zajistil vzdělávací systém pro tibetské uprchlíky, zaměřený na tibetský jazyk, dějiny, náboženství a kulturu. Podílel se na založení vzdělávacích institucí, jako je Centrální institut vyšších tibetských studií a Tibetský institut divadelních umění. Ve snaze zachovat tibetskou kulturu podporoval obnovu asi 200 klášterů, které byly zničeny čínskou armádou.
Dalajláma také apeloval na Organizaci spojených národů, aby se zabývala situací v Tibetu, což vedlo ke třem rezolucím OSN z let 1959, 1961 a 1965, které vyzývají Čínu k dodržování lidských práv Tibeťanů. V roce 1963 vydal demokratickou ústavu pro budoucí Tibet, založenou na Všeobecné deklaraci lidských práv.
V průběhu desetiletí cestoval po celém světě, setkával se s významnými osobnostmi, včetně papežů Pavla VI. a Jana Pavla II. V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu míru.
**Vztah k Česku**
Čtrnáctý tibetský dalajláma několikrát navštívil Českou republiku. Poprvé ho pozval Václav Havel v roce 1990 a v únoru téhož roku do země zavítal. Další návštěvy proběhly v letech 1997, 2000, 2002, 2003, 2007 a 2008, během nichž přednášel, vystupoval a navštívil Senát. Jeho přítomnost v Česku vyvolává protesty zejména od českých komunistů a čínské strany.
Source: Wikipedie