Viktor Emil Frankl
1905 - 1997
rakouská
not rated
My rating
Viktor Emil Frankl (26.3.1905 – 2.9.1997) byl rakouský neurolog, psychiatr, filosof, spisovatel a přeživší holokaustu. Narodil se ve druhém vídeňském obvodě a vyrůstal s bratrem Waltrem a sestrou Stellou. Jeho rodiče, Elsa a Gabriel Franklovi, pocházeli z českých zemí – matka z pražské židovské rodiny a otec z Pohořelic na jižní Moravě. Otec, úředník na ministerstvu sociálních věcí, byl přísný, ale spravedlivý, zatímco matka byla laskavá a hluboce věřící.
Rodina zažila finanční potíže během první světové války, kdy děti musely v Pohořelicích žebrat a krást kukuřici. Frankl se již během studií na gymnáziu intenzivně zajímal o psychologii, což ho vedlo k rozhodnutí stát se psychiatrem. Po dokončení medicíny pracoval ve vídeňských nemocnicích.
Po obsazení Rakouska hitlerovskými vojsky v březnu 1938 získal Frankl místo v Rothschildské nemocnici, což oddálilo jeho i rodinnou deportaci až do roku 1942. Koncem roku 1941 mu byl nabízen výjezd do Ameriky, ale vízum se nevztahovalo na jeho rodinu, které již hrozila deportace. Po rozmyšlení a procházce nalezl doma úlomek kamene z největší vídeňské synagogy, zničené nacisty, s nápisem čtvrtého přikázání: “Cti otce svého i matku svou”. Frankl se rozhodl zůstat se svou rodinou a vízum propadlo. V roce 1942 se oženil se sestrou Tilly Grosserovou, jednou z posledních židovských dvojic, které dostaly povolení k sňatku. Tilly obětovala nenarozené dítě, jelikož Židům bylo zakázáno mít děti. Frankl této ztrátě věnoval svou knihu "The Unheard Cry For Meaning".
O devět měsíců později byl Frankl se svou ženou a rodinou deportován do Terezína (sestra Stella již dříve emigrovala do Austrálie). Při transportu do Osvětimi se Tilly tajně přidala k Franklovi, ačkoliv mohla zůstat v továrně na munici. V Osvětimi ho Dr. Mengele při selekci poslal doleva, ale Frankl se instinktivně přesunul k pravé straně, čímž si zachránil život – levá strana znamenala transport do plynové komory. Následně byl přesunut do táborů Kaufering III. a Türkheim, kde onemocněl skvrnitým tyfem. V dubnu 1945 byl tábor osvobozen americkými jednotkami. Frankl se vrátil do Vídně a dozvěděl se o smrti své ženy, která zemřela v Bergen-Belsenu po osvobození. Jeho otec zemřel v Terezíně, matka a bratr v Osvětimi. V těžkých chvílích mu pomáhali přátelé a práce – diktoval třetí verzi knihy "Ärztliche Seelsorge" a během devíti dnů napsal "Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager", která vyšla pod názvem "... trotzdem Ja zum Leben sagen".
Po válce začalo pro Frankla plodné tvůrčí období. Napsal většinu svých knih, které rozvíjely jeho životní dílo. Od konce padesátých let intenzivně přednášel (celkem na 209 zahraničních univerzitách) a získal uznání ve Spojených státech.
Frankl byl vášnivý horolezec až do osmdesáti let a držitel odznaku horského průvodce. Tři obtížné výstupy v rakouských Alpách nesou jeho jméno. V roce 1975 se naučil létat a získal pilotní licenci.
V roce 1947 se oženil s ošetřovatelkou Eleonorou Katharinou Schwindtovou, se kterou oslavil zlatou svatbu. Měli dceru Gabrielu a vnoučata Alexandra a Katharinu, a pravnučku Annu Viktorii.
Rodina zažila finanční potíže během první světové války, kdy děti musely v Pohořelicích žebrat a krást kukuřici. Frankl se již během studií na gymnáziu intenzivně zajímal o psychologii, což ho vedlo k rozhodnutí stát se psychiatrem. Po dokončení medicíny pracoval ve vídeňských nemocnicích.
Po obsazení Rakouska hitlerovskými vojsky v březnu 1938 získal Frankl místo v Rothschildské nemocnici, což oddálilo jeho i rodinnou deportaci až do roku 1942. Koncem roku 1941 mu byl nabízen výjezd do Ameriky, ale vízum se nevztahovalo na jeho rodinu, které již hrozila deportace. Po rozmyšlení a procházce nalezl doma úlomek kamene z největší vídeňské synagogy, zničené nacisty, s nápisem čtvrtého přikázání: “Cti otce svého i matku svou”. Frankl se rozhodl zůstat se svou rodinou a vízum propadlo. V roce 1942 se oženil se sestrou Tilly Grosserovou, jednou z posledních židovských dvojic, které dostaly povolení k sňatku. Tilly obětovala nenarozené dítě, jelikož Židům bylo zakázáno mít děti. Frankl této ztrátě věnoval svou knihu "The Unheard Cry For Meaning".
O devět měsíců později byl Frankl se svou ženou a rodinou deportován do Terezína (sestra Stella již dříve emigrovala do Austrálie). Při transportu do Osvětimi se Tilly tajně přidala k Franklovi, ačkoliv mohla zůstat v továrně na munici. V Osvětimi ho Dr. Mengele při selekci poslal doleva, ale Frankl se instinktivně přesunul k pravé straně, čímž si zachránil život – levá strana znamenala transport do plynové komory. Následně byl přesunut do táborů Kaufering III. a Türkheim, kde onemocněl skvrnitým tyfem. V dubnu 1945 byl tábor osvobozen americkými jednotkami. Frankl se vrátil do Vídně a dozvěděl se o smrti své ženy, která zemřela v Bergen-Belsenu po osvobození. Jeho otec zemřel v Terezíně, matka a bratr v Osvětimi. V těžkých chvílích mu pomáhali přátelé a práce – diktoval třetí verzi knihy "Ärztliche Seelsorge" a během devíti dnů napsal "Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager", která vyšla pod názvem "... trotzdem Ja zum Leben sagen".
Po válce začalo pro Frankla plodné tvůrčí období. Napsal většinu svých knih, které rozvíjely jeho životní dílo. Od konce padesátých let intenzivně přednášel (celkem na 209 zahraničních univerzitách) a získal uznání ve Spojených státech.
Frankl byl vášnivý horolezec až do osmdesáti let a držitel odznaku horského průvodce. Tři obtížné výstupy v rakouských Alpách nesou jeho jméno. V roce 1975 se naučil létat a získal pilotní licenci.
V roce 1947 se oženil s ošetřovatelkou Eleonorou Katharinou Schwindtovou, se kterou oslavil zlatou svatbu. Měli dceru Gabrielu a vnoučata Alexandra a Katharinu, a pravnučku Annu Viktorii.
Source: www.volny.cz