not rated
My rating
Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze-Novém Městě v Benátské ulici č. 3. Vystudoval Veřejnou obchodní školu a následně pracoval jako úředník, pedagog a redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Celý život vedl skautské oddíly pod přezdívkou „Jestřáb“.
Vyrůstal s matkou a starším bratrem, poté co v čtyřech letech ztratil otce. V roce 1914 se rodina přestěhovala na Vinohrady. V roce 1920 se poprvé seznámil se skautským oddílem 48. klubu oldskautů Jestřábi, který mu později propůjčil jeho přezdívku. Ve třinácti letech (1920) napsal svou první báseň, Měsíční noci. O rok později vstoupil do 34. pražského oddílu „Ohnivci“, kde získal přezdívku Jestřáb. Jeho první publikovaná povídka Vítězství vyšla v roce 1923 a znamenala začátek jeho spisovatelské kariéry.
Po ukončení obchodní školy v roce 1925 krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté se na třináct let stal úředníkem ve firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. Během prázdnin vedl skautský tábor u Sluneční zátoky na Sázavě. Po návratu se 34. pražský oddíl spojil se slavnou Dvojkou a Jestřáb převzal vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. Oddíl vedl nepřetržitě po šedesát let, až do roku 1987, kdy ho předal svému nástupci a stal se tak jedním z nejstarších oddílových vedoucích na světě.
V roce 1934 vyšla v nakladatelství Melantrich jeho první kniha – Přístav volá (původně „Modrý život Jiřího Dražana“). Následovalo jeho redaktorské působení v časopise Mladý hlasatel, kde 8. května 1937 vyhlásil soutěž o zakládání čtenářských klubů. V létě téhož roku vyšla kniha Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z. Buriana. Od listopadu 1938 se Jaroslav Foglar stal členem redakce spolu s Karlem Burešem a od 17. prosince začal časopis na pokračování vydávat legendární seriál Rychlé šípy, ilustrovaný dr. Janem Fischerem. V roce 1941 byl Mladý hlasatel nacisty zastaven. Po válce Foglar redigoval časopis Junák, ale kvůli názorovým rozdílům odešel a založil nový časopis – Vpřed. První číslo Vpředu (č. 18) vyšlo 9. dubna 1946 s kresbou Rychlých šípů od Bohumila Konečného – Bimby. Časopis ukončil činnost v roce 1948.
V padesátých letech pracoval jako vychovatel v domově mládeže pod dohledem StB, ale i v této době psal. Po delší pauze vyšla v roce 1965 Tajemná Řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začaly vycházet Rychlé šípy s novými příběhy, ilustrovanými Markem Čermákem.
V sedmdesátých letech se spisovatel věnoval především práci s oddílem a publikoval pouze v časopisech. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, založená na jeho více než šedesátileté zkušenosti s vedením oddílu.
Jeho maminka zemřela ve věku 102 let, 18. února 1980. Osmdesátá léta se nesla ve znamení spolupráce s výtvarníkem Karlem Soudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád.
Po „sametové revoluci“ v roce 1989 získal Foglar plný přístup k čtenářům. V nakladatelství Olympia vydal stínadelskou trilogii Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). Dne 18. listopadu 1992 byl spisovatel přepaden dvěma učni, kteří se ho pokusili okrást, ale on se ubránil a zavolal pomoc.
Od jara 1995 byl J. Foglar dlouhodobě hospitalizován, ale i přes to vyjížděl na besedy s čtenáři. K jeho devadesátinám a nedožitým devadesátinám dr. Jana Fischera uspořádalo Muzeum hl. m. Prahy rozsáhlou výstavu Po stopách Rychlých šípů. Vydáno bylo i jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobří řeky s pamětním listem. V roce 1998 se v televizi setkal s dr. Karlem Burešem po padesáti letech. V listopadu vyšlo v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípů se všemi dosud vydanými příběhy.
Pod pseudonymem Dug Savigan napsal Jaroslav Foglar několik povídek, které vyšly v časopise Vpřed v poválečném období a zůstávají prakticky neznámé.
Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 po delší nemoci v Thomayerově nemocnici v Praze.
Dosud nepublikovaný rozhovor Pavla Maurera s Jaroslavem Foglarem z let 1982–1985 byl vydán jako kniha Ježek v kleci.
Vyrůstal s matkou a starším bratrem, poté co v čtyřech letech ztratil otce. V roce 1914 se rodina přestěhovala na Vinohrady. V roce 1920 se poprvé seznámil se skautským oddílem 48. klubu oldskautů Jestřábi, který mu později propůjčil jeho přezdívku. Ve třinácti letech (1920) napsal svou první báseň, Měsíční noci. O rok později vstoupil do 34. pražského oddílu „Ohnivci“, kde získal přezdívku Jestřáb. Jeho první publikovaná povídka Vítězství vyšla v roce 1923 a znamenala začátek jeho spisovatelské kariéry.
Po ukončení obchodní školy v roce 1925 krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté se na třináct let stal úředníkem ve firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. Během prázdnin vedl skautský tábor u Sluneční zátoky na Sázavě. Po návratu se 34. pražský oddíl spojil se slavnou Dvojkou a Jestřáb převzal vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. Oddíl vedl nepřetržitě po šedesát let, až do roku 1987, kdy ho předal svému nástupci a stal se tak jedním z nejstarších oddílových vedoucích na světě.
V roce 1934 vyšla v nakladatelství Melantrich jeho první kniha – Přístav volá (původně „Modrý život Jiřího Dražana“). Následovalo jeho redaktorské působení v časopise Mladý hlasatel, kde 8. května 1937 vyhlásil soutěž o zakládání čtenářských klubů. V létě téhož roku vyšla kniha Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z. Buriana. Od listopadu 1938 se Jaroslav Foglar stal členem redakce spolu s Karlem Burešem a od 17. prosince začal časopis na pokračování vydávat legendární seriál Rychlé šípy, ilustrovaný dr. Janem Fischerem. V roce 1941 byl Mladý hlasatel nacisty zastaven. Po válce Foglar redigoval časopis Junák, ale kvůli názorovým rozdílům odešel a založil nový časopis – Vpřed. První číslo Vpředu (č. 18) vyšlo 9. dubna 1946 s kresbou Rychlých šípů od Bohumila Konečného – Bimby. Časopis ukončil činnost v roce 1948.
V padesátých letech pracoval jako vychovatel v domově mládeže pod dohledem StB, ale i v této době psal. Po delší pauze vyšla v roce 1965 Tajemná Řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začaly vycházet Rychlé šípy s novými příběhy, ilustrovanými Markem Čermákem.
V sedmdesátých letech se spisovatel věnoval především práci s oddílem a publikoval pouze v časopisech. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, založená na jeho více než šedesátileté zkušenosti s vedením oddílu.
Jeho maminka zemřela ve věku 102 let, 18. února 1980. Osmdesátá léta se nesla ve znamení spolupráce s výtvarníkem Karlem Soudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád.
Po „sametové revoluci“ v roce 1989 získal Foglar plný přístup k čtenářům. V nakladatelství Olympia vydal stínadelskou trilogii Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). Dne 18. listopadu 1992 byl spisovatel přepaden dvěma učni, kteří se ho pokusili okrást, ale on se ubránil a zavolal pomoc.
Od jara 1995 byl J. Foglar dlouhodobě hospitalizován, ale i přes to vyjížděl na besedy s čtenáři. K jeho devadesátinám a nedožitým devadesátinám dr. Jana Fischera uspořádalo Muzeum hl. m. Prahy rozsáhlou výstavu Po stopách Rychlých šípů. Vydáno bylo i jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobří řeky s pamětním listem. V roce 1998 se v televizi setkal s dr. Karlem Burešem po padesáti letech. V listopadu vyšlo v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípů se všemi dosud vydanými příběhy.
Pod pseudonymem Dug Savigan napsal Jaroslav Foglar několik povídek, které vyšly v časopise Vpřed v poválečném období a zůstávají prakticky neznámé.
Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 po delší nemoci v Thomayerově nemocnici v Praze.
Dosud nepublikovaný rozhovor Pavla Maurera s Jaroslavem Foglarem z let 1982–1985 byl vydán jako kniha Ježek v kleci.
Source: ld.johanesville.net