Ian Fleming
1908 - 1964
britská
not rated
My rating
Ian Lancaster Fleming (28.5.1908 – 12.8.1964) byl britský spisovatel, novinář a člen námořních zpravodajských služeb, proslulý sérií o Jamesi Bondovi.
„Nebudu marnit své dny snahou prodloužit je. Svůj čas plně využiji.“
Narodil se do zámožné a uznávané rodiny jako druhý ze čtyř synů. Jeho otec Valentine byl poslanec a voják; po jeho smrti v První světové válce napsal nekrolog do Timesů Winston Churchill.
Mladý Ian byl vysoký, štíhlý a spíše uzavřený. Studoval prestižní Eton, kde se mu lépe dařilo ve sportu než ve studiu. Vynikal v lehké atletice a skoku do dálky. Při fotbale si zlomil nos a podstoupil operaci s implantátem ze zlata, což možná inspirovalo jeho pozdější zálibu ve zlatě (Goldeneye, Goldfinger, Muž se zlatou zbraní).
Už od mládí měl pověst ženského dobrodruha a kvůli románkům byl vyloučen nejprve z Etonu a později z vojenské akademie v Sandhurstu, kde navíc onemocněl kapavkou. Na matčinu intervenci získal místo dopisovatele Timesů a korespondenta agentury Reuters v Moskvě. Práce ho bavila, ale matka ho považovala za málo vydělávajícího a zařídila mu místo v bance Gull and Co. Fleming se v bance neprosadil a byl přeřazen na pozici makléře, kde si brzy vysloužil přezdívku „Nejhorší makléř na světě“.
I přes svou neúspěšnou kariéru makléře si Fleming vydělal dostatek peněz na vlastní dům na Ebury Street 22b, který si zařídil jako staromládenecký byt. Byl známý svou vášní pro sex a jeho knihovna údajně obsahovala rozsáhlou sbírku pornografické literatury s tematikou bičování a svazování. V roce 1939 ho guvernér Anglické banky doporučil kontraadmirálu Johnu Godfreymu, řediteli tajné zpravodajské služby v Admiralitě. Fleming se stal jeho osobním asistentem a povýšil až na komandéra. Kvůli neschopnosti střílet se války účastnil pouze za psacím stolem.
Založil přepadovou jednotku Útočnou sekci 30, známou také jako Flemingovi piráti. Jednu z operací ve Španělsku pojmenoval „Zlaté oko“. Fleming v té době kouřil až 70 cigaret denně. V roce 1945 osobně dohlížel na záchranu archivu německého námořnictva ze zámku nedaleko Tambachu. Druhá světová válka byla pro Fleminga „dobrou válkou“, protože mu přinesla dobrodružství a bohatství bez osobních ztrát.
„Až bude po válce, nestrávím jedinou zimu v Anglii.“
Po válce si postavil dům na Jamaice, který pojmenoval „Zlaté oko“, a nastoupil do funkce zahraničního manažera Sunday Times. Zde vymyslel postavu Jamese Bonda. V Sunday Times si vyjednal každoroční dvouměsíční dovolenou a s blížící se londýnskou zimou utíkal na Jamajku, kde napsal svůj první román o Jamesi Bondovi – Casino Royale.
„Lidé mě spojují s Jamesem Bondem jen proto, že mám rád míchaná vejce, košile s krátkým rukávem a podobné věci, které má rád i on.“
Casino Royale začal psát na jaře 1952 v reakci na osobní krizi. Jeho dlouholetá milenka Ann O\'Neillová se rozváděla a čekala s Flemingem syna. Román dokončil šest týdnů před svatbou. V roce 1953 se s Ann oženil na Jamajce. O původu jména James Bond koluje několik historek, ale Fleming sám vždy tvrdil, že si ho vypůjčil od autora knihy Antilští ptáci.
„Chtěl jsem co nejjednodušší, jednotvárně a prostě znějící jméno, které jsem mohl najít, a \'James Bond\' zněl lépe než cokoli jiného. Kolem něj se stane řada zvláštních událostí, ale on bude neutrální anonymní postavou a tupým nástrojem ovládaným ministerstvy.“
Fleming pravidelně vydával každý rok nový román. Psaní, které začalo jako zábava, se postupem času stalo povinností. Ann se o manželovo psaní nezajímala a Fleming propadal alkoholu a cigaretám. V roce 1961 utrpěl první infarkt.
„Žiješ jenom dvakrát. Jednou, když se narodíš. Podruhé, když smrti hledíš do tváře.“
Po infarktu napsal knihu pro děti Chitty Chitty Bang Bang. V roce 1962 měla premiéru film Dr. No, natáčený nedaleko Flemingova domu na Jamajce, a okamžitě se stal hitem. Zpočátku se mu Connery nelíbil, ale později si názor změnil. Fleming se díky podílu na zisku stal multimilionářem. V dubnu 1964 navštívil natáčení filmu Goldfinger. 27. července se těžce nachlazen zúčastnil pohřbu své matky a 11. srpna ho postihl druhý infarkt. Když ho záchranka odvážela do nemocnice, omlouval se řidičům za způsobené starosti.
"Promiňte, že ruším uprostřed noci."
Zemřel 12. srpna 1964. Premiéra Goldfingera, která se uskutečnila 17. září, lámala kasovní rekordy a odstartovala „bondománii“.
„Nebudu marnit své dny snahou prodloužit je. Svůj čas plně využiji.“
Narodil se do zámožné a uznávané rodiny jako druhý ze čtyř synů. Jeho otec Valentine byl poslanec a voják; po jeho smrti v První světové válce napsal nekrolog do Timesů Winston Churchill.
Mladý Ian byl vysoký, štíhlý a spíše uzavřený. Studoval prestižní Eton, kde se mu lépe dařilo ve sportu než ve studiu. Vynikal v lehké atletice a skoku do dálky. Při fotbale si zlomil nos a podstoupil operaci s implantátem ze zlata, což možná inspirovalo jeho pozdější zálibu ve zlatě (Goldeneye, Goldfinger, Muž se zlatou zbraní).
Už od mládí měl pověst ženského dobrodruha a kvůli románkům byl vyloučen nejprve z Etonu a později z vojenské akademie v Sandhurstu, kde navíc onemocněl kapavkou. Na matčinu intervenci získal místo dopisovatele Timesů a korespondenta agentury Reuters v Moskvě. Práce ho bavila, ale matka ho považovala za málo vydělávajícího a zařídila mu místo v bance Gull and Co. Fleming se v bance neprosadil a byl přeřazen na pozici makléře, kde si brzy vysloužil přezdívku „Nejhorší makléř na světě“.
I přes svou neúspěšnou kariéru makléře si Fleming vydělal dostatek peněz na vlastní dům na Ebury Street 22b, který si zařídil jako staromládenecký byt. Byl známý svou vášní pro sex a jeho knihovna údajně obsahovala rozsáhlou sbírku pornografické literatury s tematikou bičování a svazování. V roce 1939 ho guvernér Anglické banky doporučil kontraadmirálu Johnu Godfreymu, řediteli tajné zpravodajské služby v Admiralitě. Fleming se stal jeho osobním asistentem a povýšil až na komandéra. Kvůli neschopnosti střílet se války účastnil pouze za psacím stolem.
Založil přepadovou jednotku Útočnou sekci 30, známou také jako Flemingovi piráti. Jednu z operací ve Španělsku pojmenoval „Zlaté oko“. Fleming v té době kouřil až 70 cigaret denně. V roce 1945 osobně dohlížel na záchranu archivu německého námořnictva ze zámku nedaleko Tambachu. Druhá světová válka byla pro Fleminga „dobrou válkou“, protože mu přinesla dobrodružství a bohatství bez osobních ztrát.
„Až bude po válce, nestrávím jedinou zimu v Anglii.“
Po válce si postavil dům na Jamaice, který pojmenoval „Zlaté oko“, a nastoupil do funkce zahraničního manažera Sunday Times. Zde vymyslel postavu Jamese Bonda. V Sunday Times si vyjednal každoroční dvouměsíční dovolenou a s blížící se londýnskou zimou utíkal na Jamajku, kde napsal svůj první román o Jamesi Bondovi – Casino Royale.
„Lidé mě spojují s Jamesem Bondem jen proto, že mám rád míchaná vejce, košile s krátkým rukávem a podobné věci, které má rád i on.“
Casino Royale začal psát na jaře 1952 v reakci na osobní krizi. Jeho dlouholetá milenka Ann O\'Neillová se rozváděla a čekala s Flemingem syna. Román dokončil šest týdnů před svatbou. V roce 1953 se s Ann oženil na Jamajce. O původu jména James Bond koluje několik historek, ale Fleming sám vždy tvrdil, že si ho vypůjčil od autora knihy Antilští ptáci.
„Chtěl jsem co nejjednodušší, jednotvárně a prostě znějící jméno, které jsem mohl najít, a \'James Bond\' zněl lépe než cokoli jiného. Kolem něj se stane řada zvláštních událostí, ale on bude neutrální anonymní postavou a tupým nástrojem ovládaným ministerstvy.“
Fleming pravidelně vydával každý rok nový román. Psaní, které začalo jako zábava, se postupem času stalo povinností. Ann se o manželovo psaní nezajímala a Fleming propadal alkoholu a cigaretám. V roce 1961 utrpěl první infarkt.
„Žiješ jenom dvakrát. Jednou, když se narodíš. Podruhé, když smrti hledíš do tváře.“
Po infarktu napsal knihu pro děti Chitty Chitty Bang Bang. V roce 1962 měla premiéru film Dr. No, natáčený nedaleko Flemingova domu na Jamajce, a okamžitě se stal hitem. Zpočátku se mu Connery nelíbil, ale později si názor změnil. Fleming se díky podílu na zisku stal multimilionářem. V dubnu 1964 navštívil natáčení filmu Goldfinger. 27. července se těžce nachlazen zúčastnil pohřbu své matky a 11. srpna ho postihl druhý infarkt. Když ho záchranka odvážela do nemocnice, omlouval se řidičům za způsobené starosti.
"Promiňte, že ruším uprostřed noci."
Zemřel 12. srpna 1964. Premiéra Goldfingera, která se uskutečnila 17. září, lámala kasovní rekordy a odstartovala „bondománii“.
Source: https://bit.ly/2O3KHZM; https://bit.ly/3pUSaZl