Karel Fibich

Narodil se 19. dubna 1895 v Brně a zemřel 10. října 1983 tamtéž.

Během první světové války byl odveden na ruskou frontu, kde v roce 1915 padl do zajetí. Od roku 1916 pak působil v československých legiích. Zúčastnil se těžkých bojů a v bitvě u Zborova byl zraněn.

V rakousko-uherské armádě sloužil jako jednoroční dobrovolník s hodností desátníka v 17. praporu polních myslivců. Do zajetí se dostal 16. května 1915 v Opatově. Do legií vstoupil 17. března 1916 v Paratském závodě u Kazaně. Dne 25. července 1916 byl zařazen do 1. střeleckého pluku československých legií v Rusku, kde sloužil jako vojín. V legiích působil do 19. září 1921, kdy byl demobilizován. Jeho posledním útvarem byl 1. střelecký pluk a poslední hodností svobodník. Podle záznamů v databázi www.vuapraha.army.cz byl v legiích od 17. března 1916 do 23. října 1919.

Po válce působil jako správce Ústavu pro hluchoněmé děti ve Valašském Meziříčí. Svědectví o svém životě v legiích zpracoval do knihy Povstalci, která vyšla mezi válkami. Zároveň se významně zasloužil o rozvoj lyžařství na Valašsku.