William Faulkner (25. září 1897 – 6. července 1962) byl americký spisovatel a básník, považovaný za jednoho ze zakladatelů moderní jižanské literatury. V roce 1949 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Narodil se v New Albany v rodině s dlouhou tradicí na americkém Jihu. Jeho praděd, William Faulkner, byl plantážník a plukovník v občanské válce, známý také jako autor románu *Bílá růže z Memphisu*. Rodinné příběhy a vzpomínky na minulost Mississippi silně ovlivnily jeho tvorbu.
Když mu bylo pět let, rodina se přestěhovala do Oxfordu, kde začal chodit do školy. Již v dětství se rozhodl stát spisovatelem, stejně jako jeho praděd. Po krátkém studiu na Mississippské univerzitě se v roce 1918 přihlásil do Královského letectva a byl poslán do Francie, kde byl během cvičného letu zraněn.
Faulkner byl od mládí vášnivý čtenář a samouk. Přestože se věnoval různým zaměstnáním – pracoval jako natěrač, prodavač nebo na poště – intenzivně se zabýval literaturou. Žil v době velkých společenských rozdílů na Jihu, kde se setkával s pozůstatky staré aristokracie i s těžkým životem afroamerického obyvatelstva. Aktivně se zasazoval o práva černochů a po celý život hájil soukromí umělců, kritizoval snahy novinářů a kritiků spojovat hodnotu díla s osobním životem autora.
V roce 1929 se oženil s Estelle Oldhamovou, s níž měl dvě děti – syna, který zemřel v útlém věku, a dceru Jill. Od poloviny 30. let několikrát pracoval v Hollywoodu jako scenárista. Po druhé světové válce, již jako nositel Nobelovy ceny, cestoval po světě, včetně Japonska. V letech 1957–1958 působil na Virginské univerzitě. Poslední roky života strávil střídavě v Charlottesvillu ve Virgínii, kde žila jeho dcera, a v Oxfordu, kde také zemřel.
Source: spisovatele.cz