Ezop
620 - -564
řecká
not rated
My rating
Ezop, považovaný za zakladatele řecké bajky, žil v 6. století před n.l. Podle pověstí pocházel z Malé Asie, ale žil také v Aténách a na ostrově Samos. Jeho jméno je dodnes stejně proslulé jako jméno Homéra. O jeho životě se dochovalo jen málo informací – pravděpodobně se narodil jako otrok a během života hodně cestoval. Některé zdroje hovoří o tom, že byl tělesně postižený a nemocný.
Svou tvorbu Ezop šířil ústně. Jeho bajky byly krátké příběhy v proze, s jednoduchým dějem a typickými postavami, především zvířaty a rostlinami, které se chovaly jako lidé a ztělesňovaly určité charakterové rysy. V bajkách se občas objevovali i lidé a bohové, a časté dialogy příběhům dodávaly napětí a dynamiku. Většina bajek končila ponaučením. Mezi známé tituly patří například *O silném lvu*, *O pyšném orlu* nebo *O chytré lišce*.
Ezopovy bajky byly poprvé písemně zaznamenány až ve 3. století před n.l. Později je v římském prostředí zpracovali do veršované podoby Demétrios Falerón a Phaedrus. Ezopova tvorba inspirovala i další bajkaře, jako například Jeana de La Fontaine nebo Ivana Andrejeviče Krylova.
V českých zemích byly Ezopovy bajky známy již ve středověku, například v Prostějovském sborníku ze 16. století. V roce 1791 vydal Václav Matěj Kramerius *Ezopovy básně* a později Václav Rodomil Kramerius *Obnoveného Ezopa*.
Z novějších překladů je třeba zmínit práce Rudolfa Kuthana (*Ezopovy bajky*, 1941, 1944, 1975), *Svět ezopských bajek* (Kuthan, Bahník, Valeš, 1976) a *Ezopovy bajky* převyprávěné Pavlem Šrutem a ilustrované Miloslavem Jágrem (1998). Šrutova adaptace byla oceněna jako první moderní zpracování Ezopa pro děti. Jágr získal za ilustrace Zlatou stuhu. Další přebásnění vyšlo pod názvem *Ezop* od Jiřího Koláře (2000).
Svou tvorbu Ezop šířil ústně. Jeho bajky byly krátké příběhy v proze, s jednoduchým dějem a typickými postavami, především zvířaty a rostlinami, které se chovaly jako lidé a ztělesňovaly určité charakterové rysy. V bajkách se občas objevovali i lidé a bohové, a časté dialogy příběhům dodávaly napětí a dynamiku. Většina bajek končila ponaučením. Mezi známé tituly patří například *O silném lvu*, *O pyšném orlu* nebo *O chytré lišce*.
Ezopovy bajky byly poprvé písemně zaznamenány až ve 3. století před n.l. Později je v římském prostředí zpracovali do veršované podoby Demétrios Falerón a Phaedrus. Ezopova tvorba inspirovala i další bajkaře, jako například Jeana de La Fontaine nebo Ivana Andrejeviče Krylova.
V českých zemích byly Ezopovy bajky známy již ve středověku, například v Prostějovském sborníku ze 16. století. V roce 1791 vydal Václav Matěj Kramerius *Ezopovy básně* a později Václav Rodomil Kramerius *Obnoveného Ezopa*.
Z novějších překladů je třeba zmínit práce Rudolfa Kuthana (*Ezopovy bajky*, 1941, 1944, 1975), *Svět ezopských bajek* (Kuthan, Bahník, Valeš, 1976) a *Ezopovy bajky* převyprávěné Pavlem Šrutem a ilustrované Miloslavem Jágrem (1998). Šrutova adaptace byla oceněna jako první moderní zpracování Ezopa pro děti. Jágr získal za ilustrace Zlatou stuhu. Další přebásnění vyšlo pod názvem *Ezop* od Jiřího Koláře (2000).
Source: ld.johanesville.net