not rated
My rating
Karla Erbová, rozená Karla Papežová (30. dubna 1933 Plzeň – 19. března 2024 Praha), byla česká básnířka a spisovatelka.
Po ukončení Střední sociálně zdravotnické školy v Plzni roku 1950 pracovala jako sekretářka. Nejprve v Západočeských papírnách, poté na Západočeském krajském národním výboru, kde ji s nástupem normalizace propustili. Následně našla uplatnění u Sdělovací a zabezpečovací distance Československých státních drah a po přestěhování do Prahy pracovala jako směnová provozní v Ústředním kulturním domě železničářů (1984–1991).
Ještě v roce 1947, v sedmnácti letech, publikovala svou první báseň „Matčiny ruce“ v novinách Pravda. Poté příležitostně přispívala do různých periodik. Byla členkou literární skupiny Červen 63. Její první kniha básní, „Neklid“, vyšla v roce 1966. Po politických prověrkách byla zařazena mezi nežádoucí autory a po více než dvacet let nemohla vydávat knihy. Do literárního života se vrátila až po roce 1989, kdy jí vyšlo přes třicet básnických sbírek a několik próz. Její básně byly ve spolupráci s výtvarníky vydány i jako bibliofilie a objevily se v mnoha sbornících a almanazích. Její poezie byla přeložena do několika jazyků – němčiny, polštiny, lužické srbštiny, francouzštiny, bulharštiny, esperanta a italštiny.
Po ukončení Střední sociálně zdravotnické školy v Plzni roku 1950 pracovala jako sekretářka. Nejprve v Západočeských papírnách, poté na Západočeském krajském národním výboru, kde ji s nástupem normalizace propustili. Následně našla uplatnění u Sdělovací a zabezpečovací distance Československých státních drah a po přestěhování do Prahy pracovala jako směnová provozní v Ústředním kulturním domě železničářů (1984–1991).
Ještě v roce 1947, v sedmnácti letech, publikovala svou první báseň „Matčiny ruce“ v novinách Pravda. Poté příležitostně přispívala do různých periodik. Byla členkou literární skupiny Červen 63. Její první kniha básní, „Neklid“, vyšla v roce 1966. Po politických prověrkách byla zařazena mezi nežádoucí autory a po více než dvacet let nemohla vydávat knihy. Do literárního života se vrátila až po roce 1989, kdy jí vyšlo přes třicet básnických sbírek a několik próz. Její básně byly ve spolupráci s výtvarníky vydány i jako bibliofilie a objevily se v mnoha sbornících a almanazích. Její poezie byla přeložena do několika jazyků – němčiny, polštiny, lužické srbštiny, francouzštiny, bulharštiny, esperanta a italštiny.
Source: česká wikipedie