Karel Jaromír Erben
1811 - 1870
česká
not rated
My rating
Karel Jaromír Erben (* 7. listopadu 1811 Miletín, † 21. listopadu 1870 Praha) byl významný badatel a sběratel lidové slovesnosti, který ji dále zpracovával a uváděl do literatury. Vydával folklórní texty, staré literární památky a archivní dokumenty, překládal a psal básně.
Narodil se jako dvojče v chudé venkovské rodině. Od útlého věku trpěl slabým zdravím, které sdíleli i jeho sourozenci, z nichž většina zemřela v dětství.
Studoval v Hradci Králové a v Praze. Přestože právnické vzdělání ho zpočátku od literatury vzdalovalo, díky seznámení s Františkem Palackým získal zaměstnání, které lépe odpovídalo jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy, kde byl Palackého pomocníkem. Jeho život byl poznamenán nemocemi a finančními problémy. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze.
Kromě historických dokumentů vydával díla staré české literatury, například „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, a překlady starých ruských děl, jako „Nestorův letopis ruský“ a „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se také na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.
Největší důraz kladl na lidovou slovesnost, zejména na české lidové písně. Pro sběr folklóru podnikal rozsáhlé cesty po venkově. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III.“ (1842-45), přičemž druhé, rozšířené vydání vyšlo v roce 1864 pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ a písně byly rozčleněny podle témat a období. Erben sbíral také lidové pohádky a pokusil se sestavit slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou později vydal ve zkrácené podobě pod názvem „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“ (1869). Byl inspirován evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zejména prací bratří Grimmových. Erben věřil, že národní literatura by měla čerpat z etnického základu obsaženého v lidových písních, pověstech a zvycích.
Velkou práci vložil do přípravy souboru českých pohádek, který však vyšel až po jeho smrti v roce 1905 pod názvem České pohádky (například Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). Erben pohádkám vtiskl pevný tvar, odlišný od pouhého lidového vyprávění.
Karel Jaromír Erben napsal pouze jednu básnickou sbírku – Kytice (1853). Ta vychází z pověstí a bájí a je baladicky laděná. Kytice byla vnímána jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené dobovým absolutismem.
Narodil se jako dvojče v chudé venkovské rodině. Od útlého věku trpěl slabým zdravím, které sdíleli i jeho sourozenci, z nichž většina zemřela v dětství.
Studoval v Hradci Králové a v Praze. Přestože právnické vzdělání ho zpočátku od literatury vzdalovalo, díky seznámení s Františkem Palackým získal zaměstnání, které lépe odpovídalo jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy, kde byl Palackého pomocníkem. Jeho život byl poznamenán nemocemi a finančními problémy. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze.
Kromě historických dokumentů vydával díla staré české literatury, například „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, a překlady starých ruských děl, jako „Nestorův letopis ruský“ a „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se také na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.
Největší důraz kladl na lidovou slovesnost, zejména na české lidové písně. Pro sběr folklóru podnikal rozsáhlé cesty po venkově. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III.“ (1842-45), přičemž druhé, rozšířené vydání vyšlo v roce 1864 pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ a písně byly rozčleněny podle témat a období. Erben sbíral také lidové pohádky a pokusil se sestavit slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou později vydal ve zkrácené podobě pod názvem „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“ (1869). Byl inspirován evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zejména prací bratří Grimmových. Erben věřil, že národní literatura by měla čerpat z etnického základu obsaženého v lidových písních, pověstech a zvycích.
Velkou práci vložil do přípravy souboru českých pohádek, který však vyšel až po jeho smrti v roce 1905 pod názvem České pohádky (například Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). Erben pohádkám vtiskl pevný tvar, odlišný od pouhého lidového vyprávění.
Karel Jaromír Erben napsal pouze jednu básnickou sbírku – Kytice (1853). Ta vychází z pověstí a bájí a je baladicky laděná. Kytice byla vnímána jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené dobovým absolutismem.
Source: ld.johanesville.net