Robert Desnos
1900 - 1945
francouzská
not rated
My rating
Robert Desnos (4. července 1900 Paříž – 8. června 1945 Terezín) byl významný francouzský básník, jehož život a tvorba se úzce pojily s rozvojem surrealismu v meziválečné Francii.
Desnos prožil téměř celý život v Paříži, kde se narodil v roce 1900 v domě na rue Saint-Martin. Ulice i čtvrť nesou jméno svatého Martina, na nějž básník vzpomíná i ve své poezii. Vystudoval obecnou a obchodní školu, ale na univerzitě již nepokračoval. Během první světové války se s rodinou odcizil, osamostatnil se, vystřídal řadu zaměstnání a opustil rue Saint-Martin. V roce 1925 se usadil v ateliéru v rue Blomet, který dříve obýval André Masson.
V roce 1930 se seznámil s Youki, manželkou japonského malíře Tsuguhara Foujity. Po Foujitově odchodu zpět do Japonska v roce 1931 začala Youki žít s Desnosem. Zpočátku bydleli v ulici Lacretelle, později v roce 1934 přesídlili do rue Nazarine 19. Jejich byt se stal pravidelným místem setkávání umělců, básníků, spisovatelů a cestovatelů, mezi hosty patřili například Pablo Picasso, Joan Miró a Jean-Louis Barrault.
Desnos s Youki cestovali po Španělsku v letech 1932 a 1935. Při druhé cestě je hostil Pablo Neruda, tehdejší chilský konzul v Madridu.
S vypuknutím druhé světové války v roce 1939 Desnos narukoval, nejprve do Nantes a poté do Alsaska. Byl zajat, ale po uzavření příměří v Compiègne se vrátil do Paříže. V roce 1942 se zapojil do ilegální skupiny AGIR.
Dne 22. února 1944 byl Desnos zatčen gestapem a postupně byl internován ve věznicích Fresnes, Compiègne a Flöha. Z Flöhy byl na konci války transportován do Terezína. Ačkoli se dočkal osvobození, v té době již trpěl tyfem a zemřel 8. června 1945.
Československá delegace vedená Františkem Halasem předala 20. října 1945 v Paříži urnu s Desnosovými ostatky, která byla uložena do rodinné hrobky na Montparnasském hřbitově.
Desnos začal psát již během studií a v roce 1917 publikoval své první básně v časopise La Tribune des Jeunes. Po první světové válce spolupracoval s revue Le Trait d'Union, kde uveřejňoval provokativní a nonkonformní básně, jako například Óda na kokain. Některé jeho práce byly cenzurovány jako „nemravné“, například Svoboda nebo láska.
V roce 1920 se seznámil s Benjaminem Péretom, který ho představil dadaistickému hnutí a jeho představitelům Tristanu Tzarovi a André Bretonovi. Po rozpadu dadaismu se podílel na vzniku surrealismu. V roce 1925 byl zahájen první surrealistický výstava, kde Desnos spolu s Bretonem napsali předmluvu do katalogu. V tomto období publikoval v revui La Révolution surréaliste a vydával samostatné sbírky, například Smutek za smutek. V roce 1930 se jeho vztah s Bretonem vyhrotil a spolu s dalšími surrealisty napsal proti němu text Mrtvola a vydali 3. manifest surrealismu.
I během druhé světové války pokračoval v psaní a publikování. V roce 1942 vydal sbírku Fortunes, která shrnuje jeho tvorbu z let 1930–1937. V následujících letech publikoval pod pseudonymy, například Lucien Gallois. Po jeho uvěznění a smrti byly vydány i dosud nezveřejněné básně.
Kromě poezie se Desnos věnoval i próze a filmu. Pro Paris-Journal psal filmové články a recenze. Podle jeho básně Mořská hvězda natočil Man Ray film. V roce 1930 vydal v Revue du cinéma filmový scénář Úskalí lásky a v roce 1933 byl natočen film Ve vepřové pečínce jsou připínáčky podle jeho dalšího scénáře. V roce 1944 se v pařížských kinech objevil Desnosův film Dobrý večer, dámy, dobrý večer, pánové.
Spolupracoval také s rozhlasem, pro který vytvořil pásmo Fantomas (1933), a psal texty pro zhudebnění, například Kantáta čtyř živlů a Kantáta k otevření muzea, k nimž složil hudbu Darius Milhaud.
Desnos prožil téměř celý život v Paříži, kde se narodil v roce 1900 v domě na rue Saint-Martin. Ulice i čtvrť nesou jméno svatého Martina, na nějž básník vzpomíná i ve své poezii. Vystudoval obecnou a obchodní školu, ale na univerzitě již nepokračoval. Během první světové války se s rodinou odcizil, osamostatnil se, vystřídal řadu zaměstnání a opustil rue Saint-Martin. V roce 1925 se usadil v ateliéru v rue Blomet, který dříve obýval André Masson.
V roce 1930 se seznámil s Youki, manželkou japonského malíře Tsuguhara Foujity. Po Foujitově odchodu zpět do Japonska v roce 1931 začala Youki žít s Desnosem. Zpočátku bydleli v ulici Lacretelle, později v roce 1934 přesídlili do rue Nazarine 19. Jejich byt se stal pravidelným místem setkávání umělců, básníků, spisovatelů a cestovatelů, mezi hosty patřili například Pablo Picasso, Joan Miró a Jean-Louis Barrault.
Desnos s Youki cestovali po Španělsku v letech 1932 a 1935. Při druhé cestě je hostil Pablo Neruda, tehdejší chilský konzul v Madridu.
S vypuknutím druhé světové války v roce 1939 Desnos narukoval, nejprve do Nantes a poté do Alsaska. Byl zajat, ale po uzavření příměří v Compiègne se vrátil do Paříže. V roce 1942 se zapojil do ilegální skupiny AGIR.
Dne 22. února 1944 byl Desnos zatčen gestapem a postupně byl internován ve věznicích Fresnes, Compiègne a Flöha. Z Flöhy byl na konci války transportován do Terezína. Ačkoli se dočkal osvobození, v té době již trpěl tyfem a zemřel 8. června 1945.
Československá delegace vedená Františkem Halasem předala 20. října 1945 v Paříži urnu s Desnosovými ostatky, která byla uložena do rodinné hrobky na Montparnasském hřbitově.
Desnos začal psát již během studií a v roce 1917 publikoval své první básně v časopise La Tribune des Jeunes. Po první světové válce spolupracoval s revue Le Trait d'Union, kde uveřejňoval provokativní a nonkonformní básně, jako například Óda na kokain. Některé jeho práce byly cenzurovány jako „nemravné“, například Svoboda nebo láska.
V roce 1920 se seznámil s Benjaminem Péretom, který ho představil dadaistickému hnutí a jeho představitelům Tristanu Tzarovi a André Bretonovi. Po rozpadu dadaismu se podílel na vzniku surrealismu. V roce 1925 byl zahájen první surrealistický výstava, kde Desnos spolu s Bretonem napsali předmluvu do katalogu. V tomto období publikoval v revui La Révolution surréaliste a vydával samostatné sbírky, například Smutek za smutek. V roce 1930 se jeho vztah s Bretonem vyhrotil a spolu s dalšími surrealisty napsal proti němu text Mrtvola a vydali 3. manifest surrealismu.
I během druhé světové války pokračoval v psaní a publikování. V roce 1942 vydal sbírku Fortunes, která shrnuje jeho tvorbu z let 1930–1937. V následujících letech publikoval pod pseudonymy, například Lucien Gallois. Po jeho uvěznění a smrti byly vydány i dosud nezveřejněné básně.
Kromě poezie se Desnos věnoval i próze a filmu. Pro Paris-Journal psal filmové články a recenze. Podle jeho básně Mořská hvězda natočil Man Ray film. V roce 1930 vydal v Revue du cinéma filmový scénář Úskalí lásky a v roce 1933 byl natočen film Ve vepřové pečínce jsou připínáčky podle jeho dalšího scénáře. V roce 1944 se v pařížských kinech objevil Desnosův film Dobrý večer, dámy, dobrý večer, pánové.
Spolupracoval také s rozhlasem, pro který vytvořil pásmo Fantomas (1933), a psal texty pro zhudebnění, například Kantáta čtyř živlů a Kantáta k otevření muzea, k nimž složil hudbu Darius Milhaud.