Jaroslav Čejka

Narodil se 26. října 1943 v Praze. Jeho otec, Jaroslav Čejka, byl úředníkem a krátce po roce 1945 se věnoval sázkovému podnikání; v roce 1968 vydal knihu o dostihovém sportu s názvem *Jistá je jen smrt*. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze (1960) krátce pracoval jako dělník ve Vodních stavbách. V letech 1961–1967 studoval na Stavební fakultě ČVUT obor hydrotechnické stavby. Následně pracoval jako projektant v pražském Hydroprojektu (1967–1969) a poté jako kulisák v Tylově divadle. V letech 1971–1972 působil jako programový pracovník Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, 1972–1973 jako dramaturg Uměleckého studia mladých Rubín, 1973–1974 jako vedoucí programového oddělení Pražského podniku služeb mládeže a 1974–1976 jako náměstek ředitele téhož podniku. V roce 1976 vstoupil do aparátu Městského výboru SSM v Praze, o rok později přešel na oddělení kultury Českého ÚV SSM, kde se brzy stal vedoucím a v této funkci setrval do roku 1981. V roce 1982 převzal vedení redakce *Kmene* (literární přílohy týdeníku *Tvorba*) a stal se členem předsednictva Svazu českých spisovatelů. V roce 1987 byl jmenován šéfredaktorem *Tvorby* a v roce 1989 vedoucím odboru kultury a zástupcem vedoucího oddělení ÚV KSČ. Po listopadu 1989 z funkce odešel a dva roky byl nezaměstnaný. Od roku 1992 pracoval jako externí redaktor nakladatelství Fortuna Print a textař reklamní agentury GGK, kde se v roce 1994 stal kreativním ředitelem. V letech 1996–1999 působil jako kreativní ředitel reklamní agentury A-Z. Později pracoval jako externí jazykový redaktor a editor pro Pražskou vydavatelskou společnost. Od roku 1999 je v invalidním důchodu a od roku 2007 ve starobním důchodu.

Od roku 1964 publikoval v časopisech *Květy, Červený květ, Host do domu, Československý voják, Mladá fronta, Mladý svět, Literární měsíčník, Svět práce, Amatérská scéna, Práce, Rudé právo, Tvorba, Kmen* (roku 1985 zde vyšlo monodrama *Pavučina*), *Nové slovo* (roku 1991 zde vyšly na pokračování vzpomínky *Aparát*), *Nedělní noviny* (v roce 2000 zde vyšla pod pseudonymem Michal Fieber na pokračování detektivní novela *Smrt na swingers party*), *Jedním dechem, Krimisignál* a dalších. Používá pseudonymy Tomáš Nerad, Přemysl Havlík (pro přepisy televizních dokumentů z cyklu *Nevyjasněná úmrtí*), Jan Rejcz, Jaroslav Cibík (pro překlady), Michal Fieber (pro detektivky) a šifry ej, jč, jka.

Čejkově poezii byly zpočátku vlastní veršové formy s pravidelnou rytmikou a rýmy, s tematikou milostných rozchodů (zejména v *Sentimentálních láskách*), motivy z nemocnic, lázní a sanatorií a postupně se prosazoval nadhled nad melancholií mládí (*Veřejné tajemství*). Od sbírky *Kniha přání a stížností* se prosazuje tendence k prozaizaci verše a pojetí básně a cyklu jako racionálně konstruovaných celků. Čejka konfrontuje lidské návyky s fyzikálními zákony (*Kapesní sbírka zákonů, vět a definic*) a chiromantickými věštbami (*Čáry na dlani*). Mísí protichůdné významy: zobecňující modely s osobními zážitky, sebevyjádření s ironií, černý humor s optimismem, občanskou odpovědnost s kritikou. Své pojetí poezie formuloval v eseji *Návod, jak (ne)sbírat básně*. Nové básně vydal až ve sbírce *Nejlepší léta našeho života*, která satiricky a kriticky zobrazuje intimní život a českou společnost po roce 1989.

Společenská kritika je charakteristická i pro Čejkovu prózu. Povídky (s tematikou milostnou a erotickou) i román *Kulisáci* (kombinující autobiografické prvky s interpretací roku 1968) se vyznačují uvolněným stylem a anekdotickým pointováním. Memoárová kniha *Aparát* je svědectvím komunistického funkcionáře, který se snažil o reformy. K nostalgicko-humoristickému ladění Oty Pavla se Čejka přihlásil v románu *Ryby táhnou proti proudu*. Po roce 2000 vydal povídkové soubory s rybářskou tematikou (*Zázračné těsto, Noc s hlavatkou*) a začal se věnovat populárním žánrům – erotickým a detektivním prózám (*Vraždy v lepší společnosti, Smrt na garden party, Smrt v reality show*) a memoárové próze (*Lidé, čas a zvířata*).

Je také autorem divadelní hry *Na kůži se neumírá*, která využívá humornou drobnokresbu a satirické postřehy.