Karel Čapek
1890 - 1938
česká
not rated
My rating
Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel, významná postava první poloviny 20. století. Narodil se 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova, ale školní léta prožil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. V roce 1901 začal studovat gymnázium v Hradci Králové, kde se zapojil do tajného studentského spolku, což vedlo k jeho vyloučení. Pokračoval ve studiu v Brně a následně v Praze, kde i složil maturitní zkoušku. Poté studoval filozofii na Univerzitě Karlově v Praze, v Berlíně a v Paříži, kde nakonec získal doktorát a usadil se s bratrem Josefem.
Čapek působil v redakci časopisu Národ, byl učitelem syna hraběte Lažanského a dramaturgem Vinohradského divadla a Lidových novin. Od roku 1917 spolu s Josefem redigoval Národní listy a satirický týdeník Nebojsa, který po třech letech opustili kvůli neshodám se šéfredaktorem. Po návštěvě Anglie v roce 1924 se stal členem přípravného výboru pražského Pen klubu. Pravidelně se setkával s prezidentem Masarykem a navštívil i E. Beneše. Aktivně se podílel na práci různých kulturních a literárních komisí. V roce 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, kde se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrhoval H. G. Wells, a byl dokonce navržen na Nobelovu cenu.
Čapek byl prvním českým spisovatelem, který dosáhl mezinárodního uznání a přispěl tak k propagaci české literatury v zahraničí. Jako člen československého Penklubu se aktivně podílel na odporu proti hrozící nacistické okupaci, využívaje svých kontaktů a vlivu k mobilizaci národa a mezinárodního společenství. Evakuaci do Anglie odmítl. Na konci roku 1938 však nečekaně zemřel na chřipku a zánět ledvin.
Jeho literární tvorba začala před první světovou válkou, často ve spolupráci s bratrem Josefem. Byl ovlivněn filosofickým a estetickým vzděláním, zejména pragmatismem a expresionismem, a také vědeckotechnickým pokrokem. Vyznačoval se bohatou slovní zásobou, používal neobvyklá slova a rozsáhlé souvětí a mistrně využíval specifika českého jazyka.
Čapkova díla odrážejí individualistický přístup a uznání silných osobností, odmítají jednoznačnou pravdu a zdůrazňují subjektivní pohled. Silně ho ovlivnily obě světové války.
Jeho rozsáhlé dílo se dělí na dvě části. První se zaměřuje na vnitřní život člověka a zkoumá hranice lidského poznání. Druhá, utopická část, kritizuje problémy moderní společnosti, vyjadřuje obavy ze zneužití techniky a nástupu fašismu. Kritičnost jeho děl často zmírňují harmonizující závěry, které však opustil ve svých vrcholných dílech. Za předchůdce sci-fi bývá považován právě pro tato díla.
Čapek byl také plodným novinářem. Jeho přátelství s T. G. Masarykem mohlo ovlivnit objektivitu jeho článků, ale novinařina mu poskytla inspiraci a ovlivnila strukturu, jazyk a styl jeho literárních děl. Na druhou stranu jeho tvorba přinesla svěžest a propracovanost do novinářské tvorby, a to především v Lidových novinách, kde navazoval na tradici Jana Nerudy. Vytvořil množství fejetonů a sloupců, v nichž se vyjadřoval k aktuálním tématům a které představovaly novou novinářskou formu.
Čapek působil v redakci časopisu Národ, byl učitelem syna hraběte Lažanského a dramaturgem Vinohradského divadla a Lidových novin. Od roku 1917 spolu s Josefem redigoval Národní listy a satirický týdeník Nebojsa, který po třech letech opustili kvůli neshodám se šéfredaktorem. Po návštěvě Anglie v roce 1924 se stal členem přípravného výboru pražského Pen klubu. Pravidelně se setkával s prezidentem Masarykem a navštívil i E. Beneše. Aktivně se podílel na práci různých kulturních a literárních komisí. V roce 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, kde se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrhoval H. G. Wells, a byl dokonce navržen na Nobelovu cenu.
Čapek byl prvním českým spisovatelem, který dosáhl mezinárodního uznání a přispěl tak k propagaci české literatury v zahraničí. Jako člen československého Penklubu se aktivně podílel na odporu proti hrozící nacistické okupaci, využívaje svých kontaktů a vlivu k mobilizaci národa a mezinárodního společenství. Evakuaci do Anglie odmítl. Na konci roku 1938 však nečekaně zemřel na chřipku a zánět ledvin.
Jeho literární tvorba začala před první světovou válkou, často ve spolupráci s bratrem Josefem. Byl ovlivněn filosofickým a estetickým vzděláním, zejména pragmatismem a expresionismem, a také vědeckotechnickým pokrokem. Vyznačoval se bohatou slovní zásobou, používal neobvyklá slova a rozsáhlé souvětí a mistrně využíval specifika českého jazyka.
Čapkova díla odrážejí individualistický přístup a uznání silných osobností, odmítají jednoznačnou pravdu a zdůrazňují subjektivní pohled. Silně ho ovlivnily obě světové války.
Jeho rozsáhlé dílo se dělí na dvě části. První se zaměřuje na vnitřní život člověka a zkoumá hranice lidského poznání. Druhá, utopická část, kritizuje problémy moderní společnosti, vyjadřuje obavy ze zneužití techniky a nástupu fašismu. Kritičnost jeho děl často zmírňují harmonizující závěry, které však opustil ve svých vrcholných dílech. Za předchůdce sci-fi bývá považován právě pro tato díla.
Čapek byl také plodným novinářem. Jeho přátelství s T. G. Masarykem mohlo ovlivnit objektivitu jeho článků, ale novinařina mu poskytla inspiraci a ovlivnila strukturu, jazyk a styl jeho literárních děl. Na druhou stranu jeho tvorba přinesla svěžest a propracovanost do novinářské tvorby, a to především v Lidových novinách, kde navazoval na tradici Jana Nerudy. Vytvořil množství fejetonů a sloupců, v nichž se vyjadřoval k aktuálním tématům a které představovaly novou novinářskou formu.
Source: ld.johanesville.net