Karin Boye
1900 - 1941
švédská
not rated
My rating
Karin Boyeová, básnířka, prozaička a literární kritička, je klíčovou postavou švédského literárního modernismu. Studovala filozofii a literaturu v Uppsale a Stockholmu a krátce se angažovala v levicovém hnutí Clarté. Její zájem se však soustředil spíše na kulturní otázky a postavení žen než na politiku obecně. Na počátku třicátých let založila s Erikem Mestertonem a Josefem Riwkinem vlivný modernistický časopis Spektrum (1931–32), který přinášel poezii, literární kritiku, psychoanalýzu a články o moderní architektuře. Společně s E. Mestertonem také přeložila Eliotovu báseň Pustina.
Za svého života vydala čtyři sbírky poezie, přičemž poslední, Sedm smrtelných hříchů, vyšla posmrtně. Kritici nejvíce oceňují originální modernistické obrazy ve sbírce Kvůli stromu (1935). Boyeová je autorkou řady povídek a pěti románů, z nichž nejznámější je utopistický protiválečný román Kallocain (1940), který se dočkal mezinárodního uznání a byl přeložen i do češtiny. V roce 1941 Karin Boyeová spáchala sebevraždu.
Její rozsáhlá povídková tvorba, kterou publikovala v různých švédských časopisech, jí často sloužila jako zdroj obživy. Povídky byly později vydány ve třech souborech. Autorka si svou povídkovou tvorbu příliš necenila, protože se při ní necítila umělecky svobodná a musela se přizpůsobovat požadavkům vydavatelů. Povídka Hodina duchů, ze sbírky Zúčtování, silně odráží vliv S. Freuda a zaměřuje se na podvědomí a vnitřní svět hrdinky.
V letech 1929 až 1932 byla vdaná za Leifa Björcka, člena Clarté, ale šlo spíše o přátelský svazek. Po rozchodu s manželem měla vztah s Gunnel Bergströmovou, která kvůli ní opustila svého manžela, básníka Gunnara Ekelöfa. V Berlíně (1932–3) poznala Margot Hanelovou, s níž žila až do své smrti a kterou nazývala „svou manželkou“.
Dne 23. dubna 1941 Karin Boyeová odešla z domova a spáchala sebevraždu pomocí prášků na spaní. Její tělo nalezl farmář na kopci s výhledem severně od Alingsåsu u Bolltorpsvägenu, kde ležela schoulená na balvanu. Tento balvan se stal jejím pamětním místem. Krátce poté spáchala sebevraždu i Margot Hanelová.
Za svého života vydala čtyři sbírky poezie, přičemž poslední, Sedm smrtelných hříchů, vyšla posmrtně. Kritici nejvíce oceňují originální modernistické obrazy ve sbírce Kvůli stromu (1935). Boyeová je autorkou řady povídek a pěti románů, z nichž nejznámější je utopistický protiválečný román Kallocain (1940), který se dočkal mezinárodního uznání a byl přeložen i do češtiny. V roce 1941 Karin Boyeová spáchala sebevraždu.
Její rozsáhlá povídková tvorba, kterou publikovala v různých švédských časopisech, jí často sloužila jako zdroj obživy. Povídky byly později vydány ve třech souborech. Autorka si svou povídkovou tvorbu příliš necenila, protože se při ní necítila umělecky svobodná a musela se přizpůsobovat požadavkům vydavatelů. Povídka Hodina duchů, ze sbírky Zúčtování, silně odráží vliv S. Freuda a zaměřuje se na podvědomí a vnitřní svět hrdinky.
V letech 1929 až 1932 byla vdaná za Leifa Björcka, člena Clarté, ale šlo spíše o přátelský svazek. Po rozchodu s manželem měla vztah s Gunnel Bergströmovou, která kvůli ní opustila svého manžela, básníka Gunnara Ekelöfa. V Berlíně (1932–3) poznala Margot Hanelovou, s níž žila až do své smrti a kterou nazývala „svou manželkou“.
Dne 23. dubna 1941 Karin Boyeová odešla z domova a spáchala sebevraždu pomocí prášků na spaní. Její tělo nalezl farmář na kopci s výhledem severně od Alingsåsu u Bolltorpsvägenu, kde ležela schoulená na balvanu. Tento balvan se stal jejím pamětním místem. Krátce poté spáchala sebevraždu i Margot Hanelová.
Source: legie.info, Wikipedia