Heinrich Böll

Heinrich Böll (1917–1985) pocházel z rodiny, kde se přirozeně prolínaly katolické přesvědčení s anarchistickými myšlenkami. Poprvé publikoval v druhé polovině 40. let a od počátku 50. let až do své smrti patřil k významným a kritickým hlasům v literatuře i společnosti. Získal široké uznání a stal se jedním z nejčtenějších a nejvíce překládaných německých autorů, což potvrdila i Nobelova cena v roce 1972. Ve svých dílech se zaměřoval na problémy, které se poválečné Německo snažilo ignorovat. Odhaloval dřívější nadšení pro nacismus a kolaboraci, které byly po válce skryty za zdánlivým hospodářským úspěchem. Zkušenosti z války zpracoval v prvních prózách Vlak dojel přesně (1949) a Kdes byl, Adame? (1950) a pokračoval díly, které reflektují poválečný vývoj Německa: A neřekl jediné slovo (1953), Sebraná mlčení Dr. Murka (1958), Biliár o půl desáté (1959), Klaunovy názory (1963) či Konec jedné služební jízdy (1966). Rozsáhlý příběh od válečných let až do současnosti uzavřel románem Skupinový snímek s dámou (1971). V 70. letech se Böll posunul od reflexe minulosti a začal ostře kritizovat média, přetechnizovanou společnost a omezování osobních svobod. K tomuto období patří například kontroverzní próza Ztracená čest Kateřiny Blumové (1974) a román Ochranné obklíčení (1979).