100%
2 ratings
My rating
Isaac Asimov, vlastním jménem Izák Judovič Ozimov, byl americký profesor biochemie ruského původu (narodil se v Petroviči). Byl autorem více než 500 knih z různých žánrů – vědeckých, populárně vědeckých (geografie, historie), sci-fi a detektivních.
Stejně jako Robert A. Heinlein začal Asimov publikovat v roce 1939, konkrétně povídky o robotech, které později vyšly ve sbírkách *Já, robot!* (1950) a *Zbytek robotů* (1964). V těchto dílech uplatnil své tři zákony robotiky, formulované v roce 1941, které se staly standardem pro většinu sci-fi autorů. V roce 1982 byla vydána *Kompletní robot*, obsahující všech dvaatřicet Asimovových povídek o robotech.
Po roce 1958 se Asimov věnoval výhradně psaní, především popularizaci vědy. Jeho nejrozsáhlejší dílo je série *Nadace* (1951, 1952, 1953), propojené epizody z budoucnosti, která v roce 1966 získala cenu Hugo jako nejlepší sci-fi série. Asimov byl velmi úspěšným sběratelem literárních cen; jeho povídka *Soumrak* (1941) byla zvolena nejlepší sci-fi povídkou napsanou před rokem 1965.
Původní *Trilogie Nadace* byla v roce 1982 rozšířena o román *Na hranicích Nadace* (1982, Hugo), následovaly *Nadace a Země* (1986) a *Předehra k Nadaci* (1988). Poslední díl, *A zrodí se Nadace*, napsal těsně před svou smrtí v roce 1993.
Detektivní případy řeší robot R. Daneel Olivaw a jeho lidský kolega Eliáš Baley v románech *Ocelové jeskyně* (1954), *Nahé Slunce* (1957) a *Roboti soumraku* (1983).
Asimovův první sci-fi román byl *Oblázek na obloze* (1950), následovaly *Kosmické proudy* (1952) a *Hvězdy jako prach* (1951). V roce 1955 vyšlo drama *Konec věčnosti*.
Za „významný příspěvek k rozvoji žánru“ obdržel Asimov v roce 1963 cenu Hugo a v roce 1972 cenu Hugo i Nebulu za román *Ani sami bohové*, pojednávající o výměně energie mezi Zemí a paralelním světem. Jeho povídky se vyznačují originálními nápady, humanismem, pochopením pro lidské slabosti a smyslem pro humor. Za povídku *Dvěstěletý člověk* (1976) získal opět ceny Hugo i Nebulu.
Isaac Asimov zemřel 6. dubna 1992 v New Yorku.
Stejně jako Robert A. Heinlein začal Asimov publikovat v roce 1939, konkrétně povídky o robotech, které později vyšly ve sbírkách *Já, robot!* (1950) a *Zbytek robotů* (1964). V těchto dílech uplatnil své tři zákony robotiky, formulované v roce 1941, které se staly standardem pro většinu sci-fi autorů. V roce 1982 byla vydána *Kompletní robot*, obsahující všech dvaatřicet Asimovových povídek o robotech.
Po roce 1958 se Asimov věnoval výhradně psaní, především popularizaci vědy. Jeho nejrozsáhlejší dílo je série *Nadace* (1951, 1952, 1953), propojené epizody z budoucnosti, která v roce 1966 získala cenu Hugo jako nejlepší sci-fi série. Asimov byl velmi úspěšným sběratelem literárních cen; jeho povídka *Soumrak* (1941) byla zvolena nejlepší sci-fi povídkou napsanou před rokem 1965.
Původní *Trilogie Nadace* byla v roce 1982 rozšířena o román *Na hranicích Nadace* (1982, Hugo), následovaly *Nadace a Země* (1986) a *Předehra k Nadaci* (1988). Poslední díl, *A zrodí se Nadace*, napsal těsně před svou smrtí v roce 1993.
Detektivní případy řeší robot R. Daneel Olivaw a jeho lidský kolega Eliáš Baley v románech *Ocelové jeskyně* (1954), *Nahé Slunce* (1957) a *Roboti soumraku* (1983).
Asimovův první sci-fi román byl *Oblázek na obloze* (1950), následovaly *Kosmické proudy* (1952) a *Hvězdy jako prach* (1951). V roce 1955 vyšlo drama *Konec věčnosti*.
Za „významný příspěvek k rozvoji žánru“ obdržel Asimov v roce 1963 cenu Hugo a v roce 1972 cenu Hugo i Nebulu za román *Ani sami bohové*, pojednávající o výměně energie mezi Zemí a paralelním světem. Jeho povídky se vyznačují originálními nápady, humanismem, pochopením pro lidské slabosti a smyslem pro humor. Za povídku *Dvěstěletý člověk* (1976) získal opět ceny Hugo i Nebulu.
Isaac Asimov zemřel 6. dubna 1992 v New Yorku.
Source: ld.johanesville.net