Guillaume Apollinaire
1880 - 1918
francouzská
not rated
My rating
Guillaume Apollinaire, vlastním jménem Wilhelm Apollinaris de Kostrowicki, se narodil 26. srpna 1880 v Římě jako nemanželský syn polské šlechtičny a sicilského důstojníka. Od roku 1887 žil s matkou a bratrem v Monaku, kde získal své první vzdělání na Koleji sv. Carla a později v Cannes a Nice.
V roce 1899 se přestěhoval do Paříže, kde působil jako domácí učitel a cestoval po Rakousku a Německu, včetně Čech, jimž věnoval povídku „Pražský chodec“ (1903). Po návratu do Paříže v roce 1903 pracoval v bance a zároveň se zapojil do literárních a výtvarných kruhů jako kritik a propagátor avantgardy.
S vypuknutím první světové války se přihlásil do francouzské armády a účastnil se bojů na frontě. V roce 1916 byl vážně raněn šrapnelem do hlavy a po operaci a léčení převeden do zálohy. Krátce poté, 22. prosince 1918, zemřel v Paříži na španělskou chřipku.
Apollinaire začal tvořit na přelomu 19. a 20. století. Jeho první povídky vycházely v pařížských časopisech kolem roku 1903, zatímco poezii vydal knižně až později. V prvním desetiletí 20. století se stal klíčovou postavou moderní francouzské poezie a avantgardy. Zavedl kubismus do povědomí a propagoval fauvismus a futurismus, podporoval H. Rousseaua a od roku 1912 redigoval revue „Pařížské večery“.
Jeho poezie odrážela proměny světa na přelomu století. Odmítal klasickou formu, interpunkci a rytmus, a místo toho psal volným proudem myšlenek, čímž předznamenal surrealismus. Oslavoval moderní dobu a lidskou schopnost ji pochopit.
Zásadní sbírkou se staly „Alkoholy“ (1913), obsahující básně z let 1898–1913, a zejména báseň „Pásmo“, která demonstruje jeho inovativní styl. Další významnou sbírkou jsou „Kaligramy“ (1918), kde se básně vizuálně formují podle svého tématu. Apollinaire je také autorem několika divadelních her, například dramatu „Prsy Tiresiovy“.
Guillaume Apollinaire, otec moderní evropské avantgardy a francouzského básnictví, zemřel krátce po skončení první světové války.
V roce 1899 se přestěhoval do Paříže, kde působil jako domácí učitel a cestoval po Rakousku a Německu, včetně Čech, jimž věnoval povídku „Pražský chodec“ (1903). Po návratu do Paříže v roce 1903 pracoval v bance a zároveň se zapojil do literárních a výtvarných kruhů jako kritik a propagátor avantgardy.
S vypuknutím první světové války se přihlásil do francouzské armády a účastnil se bojů na frontě. V roce 1916 byl vážně raněn šrapnelem do hlavy a po operaci a léčení převeden do zálohy. Krátce poté, 22. prosince 1918, zemřel v Paříži na španělskou chřipku.
Apollinaire začal tvořit na přelomu 19. a 20. století. Jeho první povídky vycházely v pařížských časopisech kolem roku 1903, zatímco poezii vydal knižně až později. V prvním desetiletí 20. století se stal klíčovou postavou moderní francouzské poezie a avantgardy. Zavedl kubismus do povědomí a propagoval fauvismus a futurismus, podporoval H. Rousseaua a od roku 1912 redigoval revue „Pařížské večery“.
Jeho poezie odrážela proměny světa na přelomu století. Odmítal klasickou formu, interpunkci a rytmus, a místo toho psal volným proudem myšlenek, čímž předznamenal surrealismus. Oslavoval moderní dobu a lidskou schopnost ji pochopit.
Zásadní sbírkou se staly „Alkoholy“ (1913), obsahující básně z let 1898–1913, a zejména báseň „Pásmo“, která demonstruje jeho inovativní styl. Další významnou sbírkou jsou „Kaligramy“ (1918), kde se básně vizuálně formují podle svého tématu. Apollinaire je také autorem několika divadelních her, například dramatu „Prsy Tiresiovy“.
Guillaume Apollinaire, otec moderní evropské avantgardy a francouzského básnictví, zemřel krátce po skončení první světové války.
Source: ld.johanesville.net