Svazek obsahuje tyto sebrané spisy: * Kresby z Ještědí - povídky: Přišla do rozumu, Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy * Pověsti z Ještěda - povídky: Meluzina, Poslední poustevnice, Modřín Marie Terezie, Z Ještěda, Lesní panna
Vyšlo jako XVI.-XVII. svazek knižnice Miniatura, první uveřejnění roku 1859 v almanachu Máj (část prozaická). Novela, označována jako "salonní", jest krátkým příběhem dívky Aninky v pražském domě paní guberniální radové Novákové, kam dívka přichází zaujmout místo společnice.
Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A oživotě v tehdejší době vůbec.
Román čerpající z ještědského kraje zdůrazňuje mravní odpovědnost a opravdovost ženy, kterou společnost spoutává svými náboženskými předsudky a pokrytectvím.
Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazek osobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.
Dvě črty (Několik archů z rodinné kroniky, Ještě několik archů z rodinné kroniky), komponované jako rodové portréty s obecnější lidskou i společenskou platností, vycházejí k 150. výročí autorčina narození. Uspořádal, edičně připravil, medailón o autorce napsal Mojmír Otruba.