not rated
My rating
Karolina Světlá, rozená Johana Rottová, se narodila 24. února 1830 v Praze. Vyrůstala s mladší sestrou v rodině pražských obchodníků. Babička v ní probudila lásku k lidovému umění a otec ji učil vážit si poctivé práce. Výchova probíhala německy, což bylo v té době běžné. Světlá, i přes svou citlivou a hloubavou povahu, se necítila dobře v omezeném měšťanském prostředí. Škola, kterou navštěvovala, byla poněmčena a podlomila jí zdraví, ale zároveň v ní posílila touhu po vzdělání, které si později sama doplňovala četbou a studiem. Její první literární pokusy nebyly otcem podporovány, a proto se musela věnovat domácím pracím.
V roce 1843 se do rodiny přistěhoval učitel hudby Petr Mužák, který v ní posílil vlastenecké cítění a seznámil ji s významnými spisovateli, především s Boženou Němcovou, která na Světlou silně zapůsobila. S Božnou Němcovou byla přátelky až do roku 1853. V roce 1852 se Světlá provdala za Petra Mužáka. Narodila se jim dcera, která však brzy zemřela. Tuto tragédii se snažila překonat psaním a tak vznikla její první literární díla. Do literatury vstoupila v roce 1858 povídkou „Dvojí probuzení“ v prvním ročníku almanachu Máj. Spřátelila se s Vítězslavem Hálkem, Boženou Němcovou a především s Janem Nerudou, který ji okouzlil a dokonce se do ní zamiloval.
Světlá žila s manželem v Praze, ale každé prázdniny trávila v rodišti Petra Mužáka, ve Světlé pod Ještědem. Tento kraj s nedotčenou přírodou a jeho obyvatelé ji hluboce oslovily a staly se inspirací pro mnohá její díla. Zde se cítila jako doma a přijala umělecký pseudonym Karolína Světlá.
Světlá je považována za zakladatelku českého románu. Navázala na dílo B. Němcové a připojila se k uměleckému programu májovců. V raných dílech čerpala náměty z pražského měšťanského prostředí (Zvonečková královna, Černý Petříček). V románech z Podještědí (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec) zobrazila duchovní a mravní obrodu postav, které ztělesňovaly ideální hodnoty a idealizovaný životní cyklus ještědského kraje. Její hrdinové se ocitali v neobvyklých, tajemných a fantastických příbězích, které je vedly k mravnímu sebepoznání. V povídkách (Mladší bratr, Černá divizna, Divousové, Přišla do rozumu, Námluvy, Nebožka Barbora, Kresby z Ještědí, Hubička) zachytila postavení venkovských žen a jejich pozitivní vliv na okolí.
Přátelství s Boženou Němcovou, která jí byla vzorem, a sblížení s Janem Nerudou, měly pro Karolinu Světlou velký význam. Světlá se ve svém životě i dílech vždy hlásila k vlastenectví, kritice měšťáctví, prostému lidu a právům žen. Aktivně se zapojovala do ženského hnutí a pomáhala mladým ženám prosadit se v životě, například spisovatelce Elišce Krásnohorské. Od mládí ji provázely zdravotní problémy, které jí ztěžovaly práci. Po roce 1890, kdy se její zdravotní stav nezlepšil a po smrti manžela, přestala psát. Od roku 1887, kdy byla naposledy na Ještědsku, už Prahu neopustila a po dlouhé nemoci zemřela 7. září 1899.
V roce 1843 se do rodiny přistěhoval učitel hudby Petr Mužák, který v ní posílil vlastenecké cítění a seznámil ji s významnými spisovateli, především s Boženou Němcovou, která na Světlou silně zapůsobila. S Božnou Němcovou byla přátelky až do roku 1853. V roce 1852 se Světlá provdala za Petra Mužáka. Narodila se jim dcera, která však brzy zemřela. Tuto tragédii se snažila překonat psaním a tak vznikla její první literární díla. Do literatury vstoupila v roce 1858 povídkou „Dvojí probuzení“ v prvním ročníku almanachu Máj. Spřátelila se s Vítězslavem Hálkem, Boženou Němcovou a především s Janem Nerudou, který ji okouzlil a dokonce se do ní zamiloval.
Světlá žila s manželem v Praze, ale každé prázdniny trávila v rodišti Petra Mužáka, ve Světlé pod Ještědem. Tento kraj s nedotčenou přírodou a jeho obyvatelé ji hluboce oslovily a staly se inspirací pro mnohá její díla. Zde se cítila jako doma a přijala umělecký pseudonym Karolína Světlá.
Světlá je považována za zakladatelku českého románu. Navázala na dílo B. Němcové a připojila se k uměleckému programu májovců. V raných dílech čerpala náměty z pražského měšťanského prostředí (Zvonečková královna, Černý Petříček). V románech z Podještědí (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec) zobrazila duchovní a mravní obrodu postav, které ztělesňovaly ideální hodnoty a idealizovaný životní cyklus ještědského kraje. Její hrdinové se ocitali v neobvyklých, tajemných a fantastických příbězích, které je vedly k mravnímu sebepoznání. V povídkách (Mladší bratr, Černá divizna, Divousové, Přišla do rozumu, Námluvy, Nebožka Barbora, Kresby z Ještědí, Hubička) zachytila postavení venkovských žen a jejich pozitivní vliv na okolí.
Přátelství s Boženou Němcovou, která jí byla vzorem, a sblížení s Janem Nerudou, měly pro Karolinu Světlou velký význam. Světlá se ve svém životě i dílech vždy hlásila k vlastenectví, kritice měšťáctví, prostému lidu a právům žen. Aktivně se zapojovala do ženského hnutí a pomáhala mladým ženám prosadit se v životě, například spisovatelce Elišce Krásnohorské. Od mládí ji provázely zdravotní problémy, které jí ztěžovaly práci. Po roce 1890, kdy se její zdravotní stav nezlepšil a po smrti manžela, přestala psát. Od roku 1887, kdy byla naposledy na Ještědsku, už Prahu neopustila a po dlouhé nemoci zemřela 7. září 1899.
Source: ld.johanesville.net