Materiály z archivů StB vybrali, edičně uspořádali a komentovali Pavel Navrátil a František Stárek Čuňas. Na konci roku 1976 vydali Jaroslav Kořán a Vendelín Komeda samizdatem soubor dokumentů, který zachycuje to nejpodstatnější, co se v tomto roce pro společenství českého undergroundu událo - soudní řízení s jeho představiteli a jejich ohlas ve veřejných sdělovacích prostředcích i u tehdejších disidentů. Tomuto samizdatu, původně bez titulu, se podle barvy obálky začalo říkat "hnědá kniha". Šlo o zcela ojedinělou edici, která se brzy začala dále opisovat, takže existuje alespoň ve třech postupně rozšiřovaných verzích. Hnědá kniha již ve svém prvním samizdatovém vydání shromáždila dokumenty a související zprávy ze dvou procesů - pražského a plzeňského -, které jsou společně označovány jako "případ Plastic People". V dalším vydání je navíc dokumentován soudní proces s Janem Princem z r. 1977. Nynější první tištěná edice Hnědé knihy, která ve svém jádru vychází z nejširšího, třetího samizdatového vydání z roku 1980, jehož pořadatelem byl Jaroslav Suk, je obohacena o tehdy nedostupné dokumenty, ať už je blokovala železná opona nebo utajenost archivů tehdejšího Ministerstva vnitra ČSR. Tyto materiály jsou výmluvným dokladem fungování tehdejšího totalitního režimu. Doplněny jsou i ukázky dobového zahraničního tisku, dávající přehled o kampani, která byla ve prospěch vězněných vedena na Západě. Rozsáhlý poznámkový aparát pak přináší řadu nových, cenných informací.
Pro svazek K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 vybral Martin Machovec jednadvacet svých studií z posledních dvaceti let. Soustřeďuje svou pozornost na okruh českého kulturního undergroundu 70. a 80. let, zabývá se však i jeho předchůdci a inspirátory z 50. a 60.let a přirozeně i způsobem, jímž mohla být ve vymezeném časovém období literární díla šířena, a také jeho společensko-politickým kontextem. Mimořádně objevné a přínosné jsou Machovcovy postřehy týkající se díla Egona Bondyho a Ivana M. Jirouse, jejichž dílo, tedy jeho převážnou většinu, po roce 1989 také edičně připravoval k vydání, ale věnuje pozornost i autorům v dějinách české literatury zatím zcela neprávem považovaným za okrajové (Vladimír Boudník, Ivo Vodseďálek, Jana Krejcarová, Pavel Zajíček, František Pánek, Milan Kozelka, Josef Vondruška aj.). Machovcova kniha podstatně přispívá k lepšímu poznání kulturní, zejména literární produkce autorů, kteří nejsou považováni za součást kulturního mainstreamu, a to ani mainstreamu zakázané literatury 70. a 80. let.
Druhé, podstatně rozšířené a přepracované vydání slovníku fixovaných dvojic a dalších entic je jednak seriózním příspěvkem k české lexikografii, jednak zdrojem poučení a inteligentní zábavy. Ke knize, která je výsledkem mnohaleté lingvistické práce tří autorů, přispěla i celá řada jmenovitě uvedených externích spolupracovníků.
Kniha přináší v pěti literárních dokumentech svědectví předních představitelů kultury českého undergroundu. Stavem hudebního undergroundu se zabývají Ivan Martin Jirous a Paul Wilson, ke kořenům literárního undergroundu na přelomu 40. a 50. let se vrací Egon Bondy. Oblast samizdatové literární produkce 80. let mapuje ve své zprávě o Revolver revue Jáchym Topol a undergroundová literatura 70. a 80. let je rovněž tématem druhé studie Ivana Martina Jirouse. Celkový obraz českého undergroundu interpretovaný v těchto pěti autentických dokumentech nakonec rámcuje teoretická studie editora Martina Machovce, která zachycuje vývoj tohoto hnutí od vzniku edice Půlnoc na konci 40. let, přes éru Plastic People of the Universe v 70. letech, až po Sametovou revoluci v roce 1989. Kniha je doplněna rozsáhlou bibliografií, filmografií a diskografií.
Doplněk ke knize fotografií Jana Ságla, která vyšla pod stejným názvem v roce 2013. V původní publikaci Ságlových fotografií lidí z české undergroundové komunity z let 1967-1976 jsou sice doprovodné texty, ale chybějí v ní popisky k jednotlivým fotografiím. Tyto popisky, které byly sestavenykolektivem pamětníků, vycházejí nyní v doplňkové brožuře, která teprve umožňuje, aby Ságlovy fotografie byly nahlíženy rovněž jako cenné historické dokumenty