Er redete mit dem Vieh, den Vögeln und den Fischen
Spojením vědecké erudice nositele Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii a osobní zkušeností člověka, který celý život choval doma nejrůznější zvířata, vznikla knížka pomáhající pochopit zvířecí chování plná neocenitelných rad pro milovníky zvířat.
Konrad Lorenz vyvozuje ve své knize praktické důsledky ze svého široce založeného přírodopisu lidského poznávání. Jde mu přitom o nové porozumění skutečnosti, s níž jsme spjati svým jednáním a za níž jsme spoluodpovědni. Z přírodovědně zdůvodněného nahlédnutí, že budoucnost lidstva závisí na pochopení přírodních souvislostí, pramení jeho starost o zachování bytostně lidských vlastností a aktivit. Nespokojuje se však pouze s varovnou výzvou, ale táže se po příčinách rozkladu a patologických jevů naší civilizace a kultury a poukazuje na „terapeutická“ obranná opatření. Léčivé možnosti vidí například v oživení a podpoře neracionálních a emocionálních složek celostního vnímání, které v našem „scientistním“, technokratickém věku tak upadá. I přes vyslovená varování však doufá, že novou orientací na univerzální lidské hodnoty lze toto ohrožení odvrátit.
Za osm smrtelných hříchů, kterých se moderní člověk dopouští a které budou jednou příčinou jeho pádu, považuje autor: Přelidnění země, ničení životního prostředí, závod člověka se sebou samým, ztrátu schopnosti prožívat city, genetický úpadek, rozchod s tradicí, rostoucí poddajnost lidstva k doktrínám a zbrojení atomovými zbraněmi.
Konrada Lorenza často nazývajú „otcom husí divých“, pretože tento významný vedec, spoluzakladateľ etologického vedného odboru a nositeľ Nobelovej ceny, zaoberal sa od svojej mladosti prevažne skúmaním divých husí. Lorenzovo rozprávanie o jeho spolužití s týmito dvými vtákmi, o ich živote, správaní a úzkych vzťahoch k ľuďom patrí medzi najpresvedčivejšie, najživšie a zároveň najpútavejšie dokumenty o etológii.
Jedno z nejvýznamnějších děl rakouského etologa Konrada Lorenze je něčím víc, než knihou o chování zvířat. Jeho pojednání o přirozené agresi, která existuje v rámci jednoho živočišného druhu, se vztahuje i na člověka. Pomocí dlouhodobých výzkumů a zkoumání chování jednotlivých druhů zvířat poukazuje na určitou analogii lidské a zvířecí rasy, nachází však i rozdíly. Narozdíl od této vnitrodruhové agrese, kterou považuje za normální a prospěšnou, poukazuje na jiný druh agrese, který v sobě nese pouze člověk. I z toho důvodu se stalo jeho dílo klíčovým nejen v oboru etologie.