Tato kniha, rozdělená do devíti kapitol, sleduje vývoj české literární erotiky od roku 1800 do roku 2009. Každá kapitola se zaměřuje na jednu etapu tohoto vývoje a představuje její klíčové autory či směry. Studie zkoumá, jak se erotika a vnímání sexuality proměňovaly v české literatuře od počátků národního obrození až po současnost.
Cílem knihy je ukázat, že literatura není jen dílem čistého ducha, ale že v ní vždy existovaly i sexuální prvky. V období obrození se upřednostňovala vznešená témata a ušlechtilý jazyk, romantická láska byla ideálem. Autoři, kteří se od tohoto ideálu odklonili a vnášeli do svých děl i "nízké" motivy, byli často kritizováni a jejich díla byla oceněna až později. (Příklady: Máchovy deníky, Babička vulgaris, Rytíř Smil, Svatební košile). Mnohé z těchto textů zůstaly za života autorů nezveřejněny. Texty jako Babička vulgaris přinesly do literatury realističtější pohled na sexualitu.
Až v posledních dvou desetiletích získala česká literární erotika svobodu a prostor pro tvorbu, která není omezena ideály obrození, cenzurou ani autocenzurou. Kniha obsahuje krátké ukázky z literárních textů a na konci každé kapitoly je uvedena bibliografie.