Když píše vzpomínky humorista jako Miloslav Švandrlík, dá se očekávat cokoliv. V době, kdy bavil čtenáře v Dikobrazu, s mottem „S úsměvem, to není vtip, i v práci jde všechno líp“, byl Švandrlík jeho pravidelným autorem. Kniha *Zrovnateď musíš čůrat* dokazuje, že o smysl pro humor nepřišel ani při psaní vlastních vzpomínek. Dá se říci, že zatímco Černí baroni byli zrcadlem své doby, život Miloslava Švandrlíka je rámec, v němž Baroni zaujímají důležité místo a v období normalizace byli dokonce jakousi skrytou silou ovlivňující mnohé osudy spojené s jeho životem. Kniha obsahuje krásné vzpomínky na jeho kolegy, jako byl geniální Jiří Winter z Neprakty, Ján Roháč, Alfréd Radok, Jiří Sehnal alias Jetro Mc Intosh po emigraci do USA a další. Vzpomínky, psané v duchu Černých baronů, oživují atmosféru Dikobrazu a připomínají všechny, kteří se na jeho tvorbě podíleli – od Václava Laciny a Pavla Kohouta přes Evžena Seyčka, Zdeňka Jirotku až po Honzu Vyčítala a mnoho dalších. Švandrlík se ale nevěnoval jen Dikobrazu, v knize najdeme i pěkné vyprávění o dramaturgovi Janu Pixovi a jeho práci pro televizi. Přestože Dikobraz zanikl po sametové revoluci, Švandrlíkovy vzpomínky čtenáře zavedou mnohem dál a potvrdí, že Mistr stále ovládá své řemeslo.