Životy a svědomí

Zdeněk Urbánek jeden z mála mladých prozaiků usilující o výraz nových životních pocitů a nálad mladé generace vydává v Životech a svědomí nehledímeli k  jeho tvorbě pro mládež svou čtvrtou knihu. Život a svědomí tak si vymezuje pole na němž  chce uskutečňovat své spisovatelské poslání propnuté podobně jako mladá poezie myšlenkami mravního obrozování.Svědomí jeho v člověku téměř nepozorovatelná existence pak jeho otřes  a posléze i probuzení nutkající  člověka k revizi  celého svého života ,to je vždy nejcitlivější bod u všech postav těchto povídek.  Urbánkovi lidé nejsou ještě lidé kladní a silní.Jsou to typy spíše vnitřně nejisté nerozvité přiskřípnutý životem ,který nad ním vítězi docela  nemilosrdně. Ale právě proto nachází v nich autor věčnou půdu pro své dušezpitné zabloudění nad jejich osudy .Okamžik když člověk vnitřně  zakolísá a je nucen rozhlédnout se sám sobě do očí a z toho poznání čerpá očistnou sílu nebo ať se zhrozí  z vnitřního pokrytectví a životní ubohosti tento okamžik je Urbánkovi cílem na něm se pokouší demonstrovat své přesvědčení o nutnosti mravní sebeúcty a čistoty.