V povídkách Karla Klostermanna, známých i méně známých vánočních a novoročních příběhů, se odehrává život v drsné šumavské krajině, zmítané sněhem a mrazem. Autor v nich líčí osudy lidí, jejich vztahy, lásky i těžkosti života. Čerpal z vyprávění svého otce, lékaře, který Šumavu a její obyvatele dobře znal, a doplnil je o vlastní zážitky. Šumavská příroda, zvláště v zimě neúprosná, tvoří kulisu těchto příběhů, ve kterých se odráží silná autorova láska k tomuto kraji a jeho lidem. Jak sám Klostermann píše, chtěl tímto dílem uctít památku zemřelých a oslavit ty, kteří pomáhali a těšili v těžkých chvílích. „Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Ničeho nepřidávám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám; ale co se tehdy událo, i dnes státi se může.“