Tekuté krystaly

Říkali, že jsem ho zabil. Jenže mi před čtyřmi měsíci vymazali paměť, takže si nejsem jistý, jestli je to pravda. Soud to ale moc neřešil. Byl jsem to já. Záznam z procesoru, který mám implantovaný v mozku, byl naprosto jasný. Měl jsem ho v zaměřovači pušky a vystřelil. Můj život skončil, když jsem se nešťastnou náhodou svezl s drogovou královnou. A pak se to teprve rozjelo. Začali mě pronásledovat z NSA. Nechtěli mě zpátky do vězení, ale do márnice. Možná by mě chytili během pár dní, kdybych se předtím nestal jedním z nich. A navíc s procesorem v hlavě. Miliony operací za sekundu, takže to pro ně nebylo jednoduché. Najednou už nešlo jen o můj život, ale o to, kdo mě do toho všeho dostal. Šance jsem odhadoval na padesát ku padesáti. Až mi k hlavě přiložila služební Glock krásná černovlasá míšenka. Ale ani tehdy to nebylo beznadějné. Přece jenom to byla žena. A na ty jsem měl slabost. Celý příběh jako samostatný román, dostupný pouze elektronicky!