Strašidelný dům / V noci svatojanské

Nebezpečí v hotelových pokojích je jen „podskupinou“ nesčetné plejády povídek, jejichž hlavním motivem je STRAŠIDELNÝ DŮM či POKOJ a které se dodnes těší oblibě zvláště ve filmu. Snad je to nebývalá výzva fantazii, kterou tento motiv skýtá, jež inspirovala téměř všechny významné autory strašidelných příběhů, aby napsalialespoň jednu povídku s domem či pokojem, v němž straší. Struktura většiny těchto příběhů je obdobná: Do domu se nastěhují nájemníci, kteří nezřídka nic nevědí o temné minulosti svého nového domova. Záhy však zjistí, že v domě nejsou sami, a buď strašidelným rejdům v domě přijdou na kloub, anebo jsou nuceni se odstěhovat. Český okultista a mystik Karel Weinfurter má pro strašidelné domy dokonce určité vysvětlení: „Tam, kde zahynuli jednotliví lidé s nějakým tajným nebo zjevným neukojeným přáním, s touhou vášnivou a prudkou a zaživa nikdy nesplněnou, dochází také k projevům strašidelným, když taková osoba zemřela.“ Dramatickou variantou je pak rozhodnutí hrdiny vsadit se, že ve strašidelném domě (pokoji atd.) přečká noc. Důsledky bývají pro takového odvážlivce většinou osudné... Bulwer-Lytton byl ve své době velmi slavným autorem především díky historickým románům Poslední dny Pompejí, Rienzi a dalším. Kromě toho napsal několik strašidelných příběhů, např. Podivná historie či okultní román Zanoni. Jednou z nejslavnějších povídek 19. století s motivem strašidelného domu je bezesporu jeho Strašidelný dům. Rafinovanou psychologickou variantou tohoto motivu je povídka Charlottě Perkinsové-Stetsonové-Gilmanové Žlutá tapeta, působivý příběh Holubi z pekel o strašidelném domě napsal autor slavného Conana, Robert E. Howard. Motiv strašidelného pokoje a domu nadále „straší“ v současných hororech, například ve slavné zfilmované novele Hellraiser Cliva Barkera. Shirley Jacksonová tento motiv excelentně zpracovala v románu Strašidelný Hill House.