Tyto tři sbírky básní, z nichž dvě vycházejí poprvé, vznikaly v letech 1945 až 1955 a představují hlavní část autorova vyspělého tvorby. V básních se prolíná duch a smysly, což vytváří živé a neobvyklé obrazy. Běžné věci a živé bytosti nabývají nového, hlubšího významu, zatímco abstraktní myšlenky a pocity se stávají hmatatelnými. V druhé a třetí sbírce autor používá jednodušší a přímočařejší jazyk. Jeho poezii je vlastní biblická inspirace, která se přirozeně snoubí s hlubokým vnímáním přírody – příroda je pro něj posvátným prostorem a chrám zase odrazem přírodního světa.