Ti, kteří tráví čas s umírajícími, ať už jako rodina či zdravotnický personál, si uvědomují hlubokou souvislost mezi způsobem, jakým člověk umírá, a tím, jak prožil svůj život. Pochopí, že umírání je nedílnou součástí života, a nikoli jeho koncem. Často se od umírajících učí o podstatě života a o tom, co ho činí hodnotným, a uvědomují si, jak moc si vážíme času, když se blíží jeho konec. Přestože je to v naší kultuře, která se smrti bojí, neobvyklé, mnozí vnímají možnost být někomu v posledních chvílích nablízku jako dar nebo výsadu. Většina z nás však s takovou zkušeností nemá možnost se setkat a čelí závěru života s nejistotou a strachem.